Z toho, co řečeno, plyne, že každý verš pětistopý se rozpadá stálou i pohyblivou přeryvkou ve tři části, které skládají se z určitého počtu slabik, jak následuje :

Každá trochejská píseň pětistopá, je-li náležitě opatřena přerývkami, jest nevyhnutelně rhytmicky správná a není v ní odchylka rhytmická možná. V případě, že v trojstopě pétiměru jest slovo pétislabičné neb šesti-slabičné, což jest velice vzácné, jest trojstopa ovšem bez přerývky, ale také bez odchylky rhytmické.

Avšak i v jiném ještě směru jsou přerývky při verších pětistopých důležitý, totiž tím, že jsou v úzké souvislosti s nápěvem. Při souhlasu rhytmickém mezi nápěvem a textem jest to zcela jasné, jelikož při takových písních takty a stopy se kryjí a stálé přerývky mezi takty spadají. Avšak též při nesouhlase rhytmickém velmi často pozorujeme souvislost mezi přeryvkou a rhytmem nápěvu. Jmenovitě platí to o některých trochejských pětiměrech se stálou přeryvkou po třetí stopě, jako na př. v písni 9e Suš.

V písni této přesně trochejské jest pohyblivá přerývka skoro vesměs po třetí slabice, což způsobilo, že se u ní ujal nápěv daktylský, ač text od rhytmu tohoto značně se odchyluje. Předpokládáme-li, že při nesouhlase rhytmickém nápěv jest pozdější textu, můžeme tu právem mluviti o působení přerývky v nápěv.

Naproti tomu u textů, jejichž rhytmus jest v souhlase s rhytmem nápěvu, nemůže býti ovšem řeči o jednostranném působení přerývky na nápěv, ovšem pak o vzájemném na sebe působení nápěvu a textu, jelikož předpokládáme, že v takovém případě nápěv a text vznikly současně.

Vedle písní, při kterých pozorujeme jistý vztah mezi přeryvkou a nápěvem, jsou ovšem také takové písně, při nichž toho neznamenáme. Jsou písně přesné trochejské, v jejichž trojstopách velmi zřídka se nalezne přerývka po třetí slabice, a přece mají nápěv rhytmu daktylského. Za příklad uvedena buď šestistopá píseň tato: