Švec v písních na Uh. Brodsku.

Ze všech stavů bývá nejoastěji poctivý cech ševcovský předmětem břitkého, často i jízlivého vtipu i v lidové poesii, jak poznáváme již z písní zaznamenaných u Erbena, Bartoše a j. Na_ Uh. Brodsku zapsal jsem tyto písně a říkadla o ševcích :

Poslyšte, lidičky,

tuto pěsničku,

jak se švec oběsil

v svinském chlívečku.

trarararara,

jak se švec oběsil

v svinském chlívečku.

A on se oběsil na hrachovině, spadl a zabil se, žhraly ho svině.

Jak se to pani mistrová

dozvěděla

hned panu faráři

to oznámit šla.

Když pana mistra

do truhly dali,

kopyta na půdě

strašně zařvaly. (Veletíny.)

Když se má švec naroditi, bývá vždycky znamení, bývá velké hromobití a zemětřesení.

Rrum pum pum, rrum pum pum,

tramtaryjaryja,

rrum pum pum, rrum pum pum,

tramtaryjaryja. (Uh. Brod.)

Kázala mně máti má, abysem se vdávala. Vzala bych si krejčího, měla bych to lepšího, ušil by mně kamizolku ze samýho cizího Vzala bych si kadlce, to bych měla mudrce,

když on si u postele všecky paty utluče.

Vzala bych si ševče, uchovej mě, Bože, já mám slabé zubíky natahovat koze. (Uh. Brod.)

Poslouchejte, lidé, jak se ševci myjí: strčí hlavu do puténky, na záda mu liji.

Poslechněte ještě: ty ševcovské kleště vyskočily na verpánek, zadávily ševče. (Uh. Brod.)

Odpusťte, ševc umřel,

kam duše přijde?

Bude mět očistec

na suché vrbě.

Do nebe nepřijde,

není ho hoden. (Uh. Brod.)

Hunderbunder švec,

zahnal babu preó,

že neumí šišek vařit,

ani chleba péct. (Veletíny.)

Když se švec na svět narodil,

čerti v pekle hráli,

brány otvírali,

že dostanu nového

(Jedličku) fúsateho. (Uh. Brod.)

Ševc Boha nezná, kopytem se žehná, kladivem se buchá, Boha neposlucha. (Uh. Brod.)

Na ševče se křičívá: Ševče, prrr ! Švec natahuje dratve a říká : chleba, syrá nech-cu (při tom se gesty naznačuje, jak švec natahuje dratve). — Kopyta se rójijú ~ švec tluče ševcovou kopytama. — Říká se: Ty si sprčený jak švec; jistě se's napil ze škopíčka (ve kterém se kůže močí) toho nejhustšího. (Uh. Brod.)