(Halič), lašťovičnaja Lrava bolšaja, zemozeleň (Halič), zemizeleňa (t.), zele-mozeň (t.). zelemizeleňa (t.), jaskolka, roslopast (Halič), čiščak bolšoj, čystak ^Halič), čistjak, čistotěl, hladušnyk (Halič); slovins.: lastovka, rosopas, zlatič, ermena drasnica, faroneka, ničtamysl; ehorv.: rosopast.

D y ni n i v k a dutá (Corydalis cava Schw. et K.): dymnivka, polní routka planá, rutka polní jiná (Matth. Vel), podražec (srv. Aristo-loehia), podražec bílý, podražec červený, podražec okrouhlý (staré: Aristo-lochia rotunda), podražice dutá, smetaník (M. — srv. Tragopogon), pižmo (Velvary — srv. Fumaria), zeměžluč (srv. Erythraea), slepičky (Poříčany), husičky (Všestudy), holubí vole (srv. Thlaspi, Cardaria); luž.: kokorč, prózny kórjen, kulojty kokornak; pols.: kokorzyk.

*Srdcoyka (srdečník, Dicentra spectabilis DG.): srdíčko, srdéčko, srdíčka, srdečka (Sin.), srdečník (dle tvaru květu), srcovka, hořící láska (srv. Lychnis fulgens), plamenná láska, ohnivá láska (srv, Lychnis chalced.); luž.: čeřwjena rúta.

Zemědým lékařský (Fumaria officinalis L.): zemědým (M), zemská pára (omamuje v bezprostřední blízkosti), routička, routa polní (M ), rutka polní, routička pospolitá, routa planá, křupka (Poděbrady — křehká lodyha) pižmo (Zlosejn — dle zápachu), kominka; luž.: džiwja rúta, pólska r., prašiwosce zelo, kokulinda; pols.: kokorzyk; rus. : zemlja-noj dym, dymjanka, kokorišř ; chorv. rusno zelje (Bosna).

(Z hornej Oravy.)

1. Keď raz išly kravy do pastvy na dedine, išla za nimi gazdina jedna — tá bola strygom — a sberala rukami po cestě; hovorila: »Berem požitek, ale nie všetek,« a furt to opakovala. Išiel gazda, čo si zahnal koně na pastvu a niesol uzdělnice, ten počul tú ženu, jak ona výprava. Tak on s tými uzdělnieami po zemi šmachal za tými kravami a hovoril: »A ja beriem ostatek, a j ä beriem ostatek!« Prišiel domov a povesil uzdělnice do maštale. Keď kravy přišly z pastvy, v celej dědině nebolo mleka, len jemu z uzdělnic tieklo, až mu dyle*) dvíhalo. Tedy on išiel k tej stryge, aby mu to odpomohla, lebo on nevedel vtedy, čo robí a na jej stupaje len z posmechu robil. Jako sa to skončilo, neviem.

2. Raz jeden vandrovný nocoval ež v Polskej. Obudil sa gazda a hovoril k tej svojej ženě: »Čuješ, Kaška, tam v Orave sa otelila jalôvka!< a tak mu hovorila tá žena: »Já tam už bola, ale už hu tá gazdina okadila zelinami svačenými!« To očul ten vandrovný na peci.