aneb alespoň zastírajíce, aby neprozradili účel svého konání. Vyrývali snad i půdu, rozbíjeli balvany a počínali si tak, že horalům, kteří je pozorovali, byli záhadnými bytostmi. Prozkoumavše přidělenou část hory, sešli se asi pod společným stanem, jenž červenou korouhví byl označen, a po společné poradě počali v jistých místech i kopati, aby hledaných mineralií se dodělali. I tato práce vykonávána byla sice pod ochranou červeného praporce, ale zajisté že tajně, aby hněv rázných horalů nebyl probuzen — po případě, aby obchodní konkurence nebyla vyvolána. Kdož by pochyboval, že tito >mineralogové«, kteří asi nejusilovněji po červených kamenech (granátech) pídili, všech prostředků užívali, aby pozornost horalů od sebe odvrátili? Pracovali zajisté pod vedením alchymisty faráře Budka z Talmberka skrytě, tajně obstírajíce se smýšlenými bajkami o svém vlivu na náhlé atmosférické převraty (vítr, bouře, slu-nečno ald.), o svém umění alchymistickém a na důkaz této nadpřirozené moci své dopouštěli se i klamání a šálení horalů. Účastníci výprav nechodili po'cestách a pěšinách, ale po stráních a lesích a jest pravdě nejpodobnější, že z nenadání zjevil se horalovi muž v úboru myslivce, jenž po chvíli zmizel, aby horalovi zjevil se účastník druhý v úboru řemeslného vandrovníka, nebo kupce, že »mineralogové« s někým z horalů zažertovali, s jiným vážně pohovořili, někomu zase že nahnali strachu, jinému pomohli, jinému zase se škodolibě pomstili a že všem, kterým vůbec se »zjevili« — náhle zase v některé sluji anebo rokli zmizeli. Horalovi byla v tehdejší době každá lidská bytost s cizím krojem a nářečím vzácným zjevem, a nemůžeme se podivovati, že tito slídiči Budko vi byli horalům bytostmi záhadnými. Přišli, rozvinuli červené praporce a zase zmizeli! — — A když pak horalé se sešli a o učiněných těchto poznatcích uvažovali, nemohli si zajisté v hlavách srovnati pojem o mineralogovi a tím méně o alchymistovi. 'Ten viděl v úboru mysliveckém muže, jenž kutil cosi pod kameny — onen viděl v úboru kupeckém muže, který kameny rozbíjel, s ním i do řeči se pustil, na různé věci se vyptal a pak náhle zmizel — jinému tajemný muž jakýsi pomohl nésti břemeno, jinému zase škodu způsobil, a popis mužů těchto se neshoduje — je to horský duch, který na sebe bére různé podoby; duch mocný, dobrý i zlý, o němž nikdo neví, odkud přišel, co na horách těchto činí — jenž odešel, neví se proč, jak a kam !

Tak vysvětliti si možno vnitřní nesouvislost v pověstech o Rýbrcoulovi i co týká se hrdiny samého i co týká se jeho skutků a jednání. Kdo nesouhlasí se mnou, má snad jiné výklady, protidoklady, prosím za otištění všeho toho v Českém Lidu,