ve stati o těchto obětech. Odkazuje ke knize svojí, vybírám jen to, čeho třeba k základnímu porozumění.

Člověk dosáhnuv přiměřeného stupně kulturního, představoval si, že božstvo spíše vyslyší prosbu nebo že se božstvu libě zavděčí, když obětuje podobu předmětů, jichž si od bohů přeje, nebo (při chorobě tělesné) zobrazení těch údů, jejichž uzdravení očekává. Tyto podoby obětoval člověk božstvu na místě posvátném a pro bezpečnější účin zavěšoval na sochu, doufaje, že božstvo svou mocí zmaří chorobu údu, jehož podobu obětoval a pro jistotu zavěsil v blízkosti sochy, nebo že udělí toho, čeho člověk potřebuje podle zobrazení, obětovaného soše. Oběti tyto byly dávány buď před uzdravením, před splněním prosby, nebo také po uzdravení, podle slibu, když prosba byla vyslyšena, jako oběť na poděkování. Tento obyčej doložen jest podnes u kmenů primitivních ; historické zprávy o něm vypravují v době předkřesťanské i pohanské ; archaeo-logické nálezy dotvrzují, jak byly robeny tyto oběti z hlíny, z kamene, z kovů; na poutních místech podnes zbožný lid kupuje voskové figurky a napodobeniny údů, zvířat atd. a obětuje soše zázračné.

Tento obyčej, obřad mohl vzniknouti u národů různých stejným pochodem myšlenkovým, jakmile byly dány podmínky jeho vzniku, t. j. představy o moci bohův a zručnosti, jak tak napodobiti z látek měkkých nebo tvrdších, hrubě či jemněji údy a předměty obětované buď pro vyslyšení nebo na poděkování, podle zaslíbení. Symbolický výklad těchto obětí mohl se vyvinouti u různých národův a v dobách různých v lidské mysli docela přirozeně a stejnou cestou. Dokázal jsem v uvedené knize, že proto není správné mínění, jako by tyto obyčeje a obřady přejímali Germané od Řekův a Římanův a potom že se teprve od nich šířila známost o těchto obětech po Evropě.

Podal jsem svědectví, že staří Egypťané ukládali ve chrámech napodobeniny noh, uší, očí. Také bible vypravuje o témž obyčeji. Filištínští zdržovali u sebe archu Hospodinovu po sedm měsíců. Za to je Hospodin potrestal. Myši snědly úrodu. Po rozmařilém životě nametalo se jim plno vředů. Hadači a kněží radili, aby byla archa poslána zpět, ale nikoli s prázdnem. Doslova podle textu biblického : »Vedle počtu knížat Fili-štínských pět zadkův zlatých uděláte a pět myší zlatých, nebo rána jednostejná jest na všechněch i na knížatech našich. Uděláte tedy podobenství zadkův vašich a podobenství myší vašich, kteréž pokazily zemi; dáte slávu Bohu Izraelskému. Snad pozlehčí ruky své nad vámi i nad bohy vašimi a nad zemí vaší.« Filištínští řídili se touto radou a »vstavili archu Hospodinovu na vůz i skříňku a myši zlaté a napodobeniny zadků.« (Král. I. kap. 6.)

Staří Řekové obětovali bohům, zejména často Asklepiovi, napodobení chorých údů, za jejichž uzdravení prosili nebo děkovali.

, Římané podle Numova nařízení přinášeli dne 16. a 17. března o svátku Sigillarií do svatyně Plutonovy při chrámu Saturnově za oběť voskové postavy. Podobné voskové napodobeniny údů churavých bývaly zavěšovány v chrámu Aeskulapově na ostrově v Tibeře při Ostii a ve