str. 232
Proslula poutní místa těchto i jiných patronů, kde na mříže, na zábradlí, na podstavce sochy zavěšoval poutník za sebe nebo za jiného obětinu. Vznikal tu obchod před kaplí, před kostelem. OKětiny se tam prodávaly, aby se vyhovělo poptávce. Kde byl hojivý, zázračný pramen, poutní místo nabývalo důvěry ještě větší. Sv. Leonard' těšil se zvláštní důvěře jako patron domácích zvířat, hlavně u lidu bavorského. Andree podává zajímavou historii tohoto kultu sv. Leonarda v Bavorsku. Prosluly výroční obchůzky na počest sv. Leonarda, tak zvané Leonhardiritte, při nichž lid na koních, na vozích ověnčených za zpěvu pobožného jezdil ke kostelům sv. Leonarda, prosil za zdar a požehnání domácích zvířat, přl-nášíval oběti, jednak peníze, jednak napodobené figurky zvířat domácích. Po mši svaté rozproudily se zábava, tanec, pitky. Dr. Andree podává podrobnosti o těchto slavnostech. Z nich nás zajímá zpráva o kostele s v. Leonarda v Nýrsku v Cechách, kdež podnes při těchto obřadech (v pondělí velikonoční) obětují železné figurky zvířecí i podkovy. Sedláci z Cech obětují zlatník, Bavoráci tolar. Než jdou z domova, přitlačí tento peníz, přichystaný na ofěru, k srsti zvířete, třikrát jím otočí a než se hodí v kostele do pokladnice, dlužno peníz ten napřed políbiti.
Střízlivě, beze všech zbytečných fantasií mythologických objasňuje Dr. Andree starobylý obyčej, ověnčiti kaple a kostely sv. Leonarda kolem do kola řetězem železným (z votivních darů železných, z řetězů
I@1@Č. 1. Železná klisna se hříbětem s letopočtem 1729 v kostele sv. Leonarda v Ganackeru.
