Uplynula dlouhá řada věků od obětí staroegyptských atd., uplynula řada století od zapovědí církve křesťanské a potom, kdy církev, nutkána jsouc zvykem nevyhladitelným, připustila, aby obyčej byl napřed mlčky trpěn, s obměnou, upravenou podle názorův učení křesťanského, až pak obyčej ten všeobecně se rozšířil. Nechuďme daleko pro příklad z doby, ve které žijeme. Kdo zavítá na Sv. Horu u Příbramě, může se o tom přesvědčiti a viděti hromady voskových figurek, jež tu obětují v nemoci a v soužení podle tradice, již od Balbína zapsané, bezděky děděné od nábožných ctitelů Panenky Marie Svalohorské, voskové napodobeniny celých těl mužských i ženských, jednotlivých údů, domečků, dobytčat atd. Při nedávné zastávce na Sv. Hoře znova a znova v zadumání jsem pozoroval tyto obětiny zbožných poutníků, kteří s důvěrou kladli tyto voskové napodobeniny k sošce Panny Marie na oltář, netušíce ovšem, jak prastarý přežitek kulturní udržují bezděky při těchto obětináeh.

Pokládal jsem za vhodné, seznámiti v stručnosti s dějinami obyčeje, obřadu, jemuž věnoval Dr. Rieh. Andree znamenitou svou knihu. Co jsem tu shrnul, o tom obšírně vykládá Andree v úvodě. Dochází téhož závěru, jako podepsaný, totiž, že lid podnes přináší oběti světcům křesťanským docela podle způsobu a podoby staropohanských obyčejů již vylíčených. Forma těchto obětin podnes podržela ráz pradávný, ať již na území německém germánský nebo římský.

Z jednotlivých světců získali si zvláštní důvěry mezi lidem patronové nemocí, na př. z lékaře lidí sv. Leonarda stal se hojitel nemocných zvířat domácích. Také sv. Ant o ní n, Martin, sv. Jiří, Vendelín, Wolfgang, Štěpán byli vzýváni jako patronové nemocí zvířecích.