Č. 6. Obětní tele železné z kostela sv. Leonarda (Lavanttal).

narda. Vedle ní stojí skříň zelená, na způsob stolu, bez desky svrchní. Tam se vyloží zásoba chrámová figurek železných, bez ladu a skladu, v pestré směsi. Zástup mužů i žen, poutníků i poutnic hrne se ke skříni a vybírají si podle svého majetku »oběti«, vážně, s plnou důvěrou o účinu jejich. Kolik má sedlák koní a krav, tolik nabere figurek do klobouku, jde okolo dvéří u sakristie do kostela, klekne před hlavním oltářem, modlí se, prosí za přímluvu sv. Leonarda, na zdar chovu obětovaných zvířat, jde s figurkami kolem oltáře, hodí trochu peněz do pokladnice připravené a figurky hodí zase do skříně, odkud je vzal, aby zase jiní mohli je obětovati.

Podobně konají se oběti figurek železných od lidu jihobavorskóho v Aigenu na Innu, kdež se zachoval z r. 1529 zvláštní řád pro tyto pouti a slavnosti na počest sv. Leonarda, s obětinami figurek železných, jež se prodávaly (vlastně pronajímaly) k obchůzce obětní: libra za dva krejcary nebo za osm bílých peněz. Připojen i řád pro řemeslníky, kteří figurky železné prodávali, u zdi hřbitovní.*)

Z těchto a jiných zpráv o těchto obětech železných figurek zajímá nás doklad, že patrně asi vlivem sousedních Bavor udržuje se týž obyčej v pohraničních chrámech v Cechách, zvláště mezi lidem německým. Důkaz Dra Andrea, že tu měl vliv bavorský obyčej, přesvědčuje. Jsou to výhradně železné figurky zvířat (lidské postavy nikoli). Sv. Leonarda u Němců v Cechách zastupuje sv. Martin, jako na př. ve Vše-rubech. 0 obětování železných zvířat v tamější kapli sv. Martina, s popisem těchto figurek, zapsal, pokud známo, první zprávu Mat. Kalina z Jaetenšteina. Professor R. Andree uvádí z něho citát z Norka, Festkalender, 680. Podáváme v poznámce původní znění z roku 1836, jak