V poslední době upozorňují redakci »Českého Lidu« přátelé naši, že po některých časopisech nepatrného ovšem významu dějí se proti »Českému Lidu« po jeho čtrnáctileté trnité pouti po vlastech československých skryté í veřejné útoky, kritiky s omšelými již frasemi o vědeckosti, že »Český Lid« pouze sbíral materiál o přeslicích, o jídle a pití, o vydrovkácb, o chalupách atd., materiál, jenž prý očekává teprve kritického, vědeckého zpracování celkového — snad od pisatelů těchto laskavých pokynů redakci »Českého Lidu« ?! Jako by nic neznamenaly studie tak směrodatné a základní: Dra. Ot. Hostinského o národních písních, prof. J Kouly o kroji a umění lidovém, Renaty Tyršové (první u nás vědecké roztřídění lidového vyšívání), šk. rady Fr. Bartoše studie o lidu moravském, řed. J. Klvani (první soustavný přehled krojů moravských), Dra. Arn. Krause studie o dramatických hrách lidových, Dra. Han. Máchala a Dra. V. Tilla studie o literatuře lidové, články prof. Dra. Jos. Kalouska, Dra. Ant. Rezka, Dra. L. Niaderla, Dra. Fr. Pastrnka, Dra. J. Jakubce atd. atd.? Přátelé naši poslali nám ochotně čísla, kde uveřejněny jsou neoprávněné tyto výčitky od těch, kdož patrně neznají obsahu »Českého Lidu« od I ročníku do XIV. Kdyby znali, nemohli by nás o cílech a methodách studia o lidu českém tolik starostlivé poučovati; naopak by se o tom všem v »českém Lidu« poučili. Redaktor »Českélio Lidu« k vyzvání nakladatelství F. Šimáčka původně chystal se, že klidně a věcně, jak žádá vážné řešení otázky bez příchutí všelijakých osobních, odpoví a obhájí, proč tak a nejinak rediguje a vede »český Lid«, má-li se dále udržeti při netečnosti veřejnosti české, při známé tísni, která moří snad všecky časopisy české. Zatím mistr Jaroslav Vrchlický daroval mu svou novou, pěknou knihu, nadepsanou významně »Prchavé illuse a věčné pravdy«. Probíraje se zajímavými básněmi, překvapen byl redaktor »Českého Lidu« náhle básní, která se mu zdála vlastně nejrozumnější odpovědí na obranu »Českého Lidu« proti nespravedlivým posuzovatelům, kteří místo podstatné a namáhavé činnosti samostatné pohodlně nás z »Českého Lidu«, zapražené do práce neúmorné po řadu let, jen haní, kri tisu jí, poučují, že má se vědecky materiál národopisný zpracovati (jako by již sbírání u nás bylo dokončeno a látka vyčerpána) a zkrátka udělují »českému Lidu« rady, za které se jich v »Českém Lidu« nijak neprosíme, a které naopak jim s díky a v šetrnosti náležité vracíme, aby jen jich sami někdy použili, až místo planého kritisování a hledání nedostatků i chyb v cizí práci odhodlají se sami časem něco kloudně pracovati, a hlavně uveřejniti, aby po nich tak jako po nás (mimo jiné čtrnácle již ročníků »Českého L'du«) vedle jejich vysoko-panskýeh, ale neužitečných kritik zbyla také nějaká aspoň stopa a důkaz o vlastní, původní činnosti na poli národopisu československého. A tedy báseň tu místo obrany »Českého Lidu« otiskujeme na památku a do rámečku těm, koho se týče (ve sbírce Jar. Vrchlického najdou ji na str. 45) :