Na obranu „Českého Lidu*'.

Na rubu titulního listu u každého ročníku srozumitelně hájí redakce i nakladatel „Českého Lidu" majetku s\ého, upozorněním: „Veškerá práva vyhrazena!'' To však nic nevadí celé řadě některých „spisovatelů" kteří nerozeznávajíce, co jest moje a co jest tvoje, pohodlně honosí se peřím, vypůjčeným bez dovolení, bez citace — z „Českého Lidu". Nashromáždila se nám za poslední léta slušná sbírka příkladů, jež tuto pod záhlavím nelichotivým „Nepokradeš!" uveřejníme. Vybírati z „Českého Lidu", čerpati, jest každému dovoleno, ale jen dlužno poctivě se přiznati, odkud to „spisovatel" bere, ročník a stranu. Tak žádá literární slušnost a poctivost.

Dr. V. J. Nováček uveřejnil v „Českém Lidu" VI. 1897, str. 269-75 „Jana Butzbacha zpráva o národě českém, zvláště o lidu venkovském z r. 1506". Tento název utvořil si p. řed. Dr. Nováček sám k ukázce ze skladby Hodopo-ricon, chované y rukopise universitní knihovny v Bonnu a vydané tiskem v Řezně r i869'od Damiana J. Beckera. pod titulem „Chronica eines fahrenden Schülers oder Wanderbüchlein des Joh. Butzbach". Článek p. Dra. Nováčka všeobecně se líbil a byl (s udáním pramene, t. j. „Českého Lidu") otiskován několikráte. Proto jsme byli překvapeni nemálo „článkem", podepsaným „í! -P." (za plné jméno snad se „spisovatel" styděl), jenž jest doslovně opsán z Nováčkova článku z „Českého Lidu" i s vymyšleným názvem Nováčkovým, jenom že „spisovatel", patrně pro dojem „učenosti", vypustil zmínku, že nečerpal zprávy z tištěného vydání Beckerova, ani z článku Nováčkova — nýbrž přímo a hned z rukopisu universitní bibliotheky v Bonnu, signatura (slyšte důkladnost!) „Cod, S. 220., fol. 2-49" (tak totiž cituje Dr. Nováček z vydání Beckerova, výslovně podotýkaje, že správa univers, bibliotheky v Bonnu odepřela zapůjčení rukopisu České Akademii.)

Nyní již není třeba dalšího výkladu, jen si přečtěme napřed zcela volný překlad Nováčkův a doslovný opis p. „F. P." tohoto Nováčkova překladu:

Český Lid VI. 1897, str. 269—75.

Jan Butzbach (*H78, f 1526) syn K. Butzbacha, tkadlce v městečKu Milten-berku na Mohanu .... spis nadepsaný „Hodoporicon" v rukopise universitní bibliotheky v Bonnu Cod. S. 220 fol. 2-49. jehož německý překlad roku 1869 vydal v Režně Damian J. Becker pod titulem: „Chronica eines fahrenden Schülers ..."

. . . Protože země Česká jest velmi úrodná, zdá se lid také býti náchylným k rozmařilosti a hýřivosti. To viděti obzvláště u lidi venkovských a sedláků, když přijdou do města a okusí lepšího pi\a, které nazývají starým pivem, a bílého chleba atd. atd. . . .

že by byl kdy něco tak znamenitého pil. Více o takových věcech než o božských a duchovních nastřádal jsem si v Cechách pozorování.

Archiv, Rozhledy historické, topografické, národopisné atd. po hraji Králové Hradeckém, I. 1904, str. 140—J.

Pivo u starých Cechů. Jan Butzbach (nar. r. 1478 v městečku Milten-berku na Mohanu a zemřel r. 1B26) podává ve své zprávě „O národě českém, zvláště o lidu venkovském z r. 1506" (Hodoporicon. v rukopise universitní bibliotheky v Bonnu. Cod. S. 220, fol.)

. . . Protože země Česká jest velmi úrodná, zdá se lid také býti náchylným k rozmařilosti a hýřivosti. To viděti obzvláště u lidí venkovských a sedláků, když přijdou do města a okusí lepšího piva. které nazývají starým pivem, a bílého chleba atd. atd. . . .

že by byl kdy něco tak znamenitého pil. Němec Butzbach píše sice, že „více o takových než o_božských a duchovních nastřádal si v Čechách pozorováni."

Sedmé přikázání: Nepokradeš!