str. 252
ochránce. — Po časné bídě strasti, uvedeť vás bez žalosti, kdežto jest všeho dosti, do nebeské radosti. Amen spolu zpívajíc, v lásce vždy se rozmáhajíc, rcem: Buď Pán Bůh pochválen, na věky věkův Amen.
Č. Zíbrt.
* Svatá slova proti moru. Na poslední straně »Knihy rozličných pamětí a rukojemství všech panství velebné kapiíojy se týkajících«, z r. 1668 čteme recept proti moru : »Léta 1515 dokazuje pan Frant. Solarius, že na morovou ránu umřelo v ouřadě přes dvacet biskupů a generálů, pročež patriarcha v Antiochii všem radil následující slova, která od sv. Zachariáše, biskupa v Jerusalemě v jeho výkladech a zázracích zanechaná byla, jakožto jistý prostředek proti morové ráně při sobě nositi; jak se to stalo, hned tedy žádnej na morovou ránu neumřel. A když tato svatá slova na dveřích napsaná se nacházejí, tak jsou všichni v tom domě nebo v tom příbytku zůstávající před morovou ránou ušetření: T-Z-D-I-A-t-B-I-Z-tS-A-B-T-Z-H-G-F-f-B-F-R-S K tomu jsou připojeny modlitby k sv. Rochu a k sv. Šebestiánu, velikým orodovníkům proti moru, pětkrát Otčenáš a Zdrávas Maria a Vjeřím v Boha. Předně prosit Boha, nade všecko vzývat — ten nám může zasloužilý trest od nás odvrátit.« Ferdinand Vele.
* Komenského návod hlásným neb ponocným k zpívání. V rukopise J. A. Komenského, Rada k obnově kancionálu, v bibliothece Musea král. Českého, sign. IV. E. 18, na 1, 2. zapsány jsou pokyny o popěvcích starodávných hlásným neb ponocným v městech k zpívání. (Vše notou: Chvála tobě, Bože věčný.) I. U večer, když se na pokoj odzvoní: 1) Lidé milí, již nedlete, na odpočinutí jděfe, Bohu se pomodlíc. 2) Nechtě prací, nechtě kvasu, ve všem sluší šetřiti času: ovšem bázně Boží. 3) Opatř oheň a zhas světlo, « aby neštěstí nevzešlo: Čehož Bůh zachovej.
II. Po hodinách v noci, před vytrubováním: Chvalte všichni Hospodina, odbila první (druhá, třetí ete. . . .) hodina, Bohu v nebi chvála.
III. K ránu, když vstávati čas: 1) Časný den již blíží se k nám, kdo práci má neb cestu kam, vstaň a Boha pochval. (NB. V létě nech zpívají: Jasný den již přibral se k nám.) 2) A pros, ať v světle dá chodit, duchem tě svým ráčí vodit po cestách spasení. 3) By což v prá-cech začneš koli, Bohu tvému bylo k voli, a bližním k vzdělání.
Č. Zíbrt.
* Podkůpky, hra karetní na Zelečsku. Bankář zamíchá karty, dá sejmouti a z karet nadělá tolik hromádek, kolik hráčů hraje, ale tak, aby žádný z hráčů spodních karet neviděl. Každý z hráčů smí si určitý obnos na některou hromádku vsaditi, proti nimž bankář tolikéž vyplatiti musí. Jednotlivé hromádky se obrátí a který jakou kartu má, podle toho vy-hiává nebo prohrává. Když by bankář měl jenom sedmu, berou hráči všickni. Má-li spodka, berou pouze hráči, kteří mají filka, krále i eso. Když by nebylo práva těchto nejvyšších karet, rozhoduje mnohdy i o celé hře desítka. Má-li bankář z hráčů kartu nejvyšší, bere všecko.
Josef Boháč.
