volnost, ve škole mírná kázeň. Záleží mnoho na učitelích, dovedou-li si získati důvěry školáků a školaček. Hoši i děvčátka jsou chápaví, čiperní ; pud napodobovací mají už z domova : od tří let pozorují, co dělají starší, hledí je napodobiti, ale vůle je dobrá, síly ještě slabé. Po vyučování školním pomáhají doma mamince neb stařence při vaření, přinášejíce jim náručko dříví na podpal, podají hrnek, talíř. Ve čtvrtek kdy mají prázdno, jdou nebo svezou se s tatínkem na pole ; třebas pomoc jejich je nepatrná, přece pozorují, jak se ta ona práce dělá. Vychodivše školu obecnou mohou chlapci jíti do místní školy měšťanské, neb do vinařsko-rolnické zemské školy a zůstanou doma při hospodářství, učí se řemeslu neb obchodu, nebo jdou na studie ; těch je nejméně. Děvčata většinou navštěvují měšťanskou školu dívčí, a jen málo jich jde na další vzdělání; zůstávají doma, pomáhají v kuchyni, v poli, na zahradě, na lukách ; obyčejnému šití naučí se doma, plésti, vyšívati a háčkovati naučili se ve škole. Chlapci a děvčata odrostli, vyspěli v mládence, v panny, dosáhli věku, kdy možno pomýšleti na ženitbu, na vdavky. Dohodnou-li se mladí, dohodnou se i staří; z dohodnutí vespolného bývá obyčejně svatba. Po katechismu a po první ohlášce zve družba a starší mládenec na svatbu. Po třetí ohlášce, po sv. zpovědi a sv. přijímání zvou hosty ženich a nevěsta; večer před svatbou jsou »věnečky« : družky připravují ženichovi a nevěstě i sobě myrtové věnečky, mládencům kytičky, ostatním větvičku rozmarýnu. Před odchodem ženich i nevěsta >odpřášajíc své rodiče a prosí o jejich požehnání; v průvodu kráčejí do kostela na mši sv., při kteréž požehná kněz jejich sňatku. Při oddavkách pozná se, jak ženich i nevěsta budou dlouho živi, a jaké bude jejich manželství : »Při požehnání dívej se na svíčky kolem monstrance ; levá strana od středu je htcichova, pravá nevěsty. Hoří-li svíčky stejně, klidně a jasně, bude žene, spokojené manželstvo ; čí svíce hoří matně, brzy zemře ; vyskakuje-li

Č. 6. Titulní list pašijí kantora Křineckého r. 1805.