ve štědrý den [1545, 24 pros] počal také seno a ječnú slámu samým ovcem dávali a měl toho sena z chlévu u studnice do úterýho po Třech králích anno 1546. A na ten den v outerý po Třech králích [12 ledna) z Vícenic ten stoh odvezli a vložili opět na ten chlév k studnici, bylo ho sedm vozuov. A ten den jim to seno počal mísiti s pšeničnou slámou ovcem samým a měl toho sena do čtvrtku před Obrácením sv. Pavla na víru [28. ledna]. A ten den ve čtvrtek odvezli ten stoh Štěpanovský, bylo ho 15 vozců, a ten den samého sena bez slámy počel klásti. A uvezli je něco na chlívy k studnici a ostatek do obilné stodoly. Potom v sobotu před sv. Pavlem na víru Obrácení [23 ledna] sníh. sešel, déšť pršel, roz-jiží bylo a ten den veliká voda byla; a tak od soboty před svatým Pavlem bez sněhu bylo až do neděle po svaté Dorotě [7 února] zase drobet sněhu připrchlo a tak ten sníh s sluncem scházel, až v outerý po svatém Valentinu [16 února] na dva prsty sněhu připrchlo, potom brzo sešel. Opět v neděli na sv. Valentina [14 února] z ovčince nového počal bahněným ovcem sena klásti. Plný natlačený ovčinec byl. Potom v pondělí před Zvěstováním panně Mariji [22 března] ten jeden stoh letošní z Ouhlav Svrčovští do Šlěpánovie ovcem dovezli do obilná stodoly; a bylo ho 7 vozů. A počal z něho tráviti v pátek na noc po Zvěstování panně Mariji [26 března]. Potom v outerý před svatým Ambrožem [30 března] na noc jalovému dobytku přestal klásti a stával jím u firchu. Potom v úterý po sv. Valerianu, jinač po květné neděli [20 dubna] přestal jehňafóm klásti a stával jimi i ovcemi u firchu, ač-prvé přestal klásti ovcem bahněným v sobotu po svatém Ambroži [10 dubna], než jehňatóm. A bylo ovec všech starých i s jarlinky mých i ovčákových 445 a jehňat 216. I nezuostalo těch všech sen nic v Stě-panovicích; všecky strávil.

Opalice, Záluží a Rančice u Kamenného Újezda v jižních Čechách tvořily jednu obec. V Opalicích býval rychtář, v Záluží a Rančieích po »končelu«, kterým v Ranéicíeh — maličké to, ale bohaté vesničce o několika číslech pouze — z různých příčin nikdo nechtěl býti, hlavně že neuměli ani čísti ani psáti. Tulo neumělost zakrývali různou výmluvou a jeden druhému předával s radostí hodnost končelskou; nikdo se o ni neucházel. — »Strejčku» (strejčkem jest každý) »tuhle vám náš strejček »něco» posílá,« vyřizoval pohůnek nebo jiný posel a již kladl na »lavjici« u kamen truhličku s razítkem a obecní knihu asi o pěti listech. — »O chlapče, vem to jen strejčkovi domů a řekni, aby si to nechal, že nemám na to >hda«. Chlapec vzal celé úřadní panství v truhličce a knize pod >páždí« a nesl to sedlákovi zpět. Za chvíli však již se zase vracel od sedláka ke »strejčkovi« zpět;