10. 1790 d. 31 března v Seči. Obec dává zprávu o své škole a o učiteli. — Vysoce slavně vážený milostivý pane a pane vrchní! V příčině našeho školního učitele, kterého my pro cvičení našich dítek chováme, naší milostivé vrchnosti v známost uvádíme, kolik on letošního roku k cvičení dítek má, totiž 30. A platu mu celoročního dáváme 23 íl. Co ale se Maková dotýče, my sme nikdy k Makovu přivtěleni nebyli a nic pme nikdy neplatili. Co ale se naší školy dotýče, my žádnou k tonru cíli zvláštní nemáme; předce ale dle naší možnosti k tomu zřízené místo za naše peníze projednané máme. Přitom ale my ve všem na našem učiteli přestáváme, nebo on na své cti dobře zachovalý jest, a jinšího nežádáme. Seč dne 31 března léta 1790. — Jan Šváb rychtář. — Franc Skočí končel. — Jan Pakosta vejhoznej. — Josef Dočkal, soused.

Poznámka úřadu vrchnostenského: „V Decembru 786 roku začal on škola učitel děti cvičit."

Podobně: „Dost skrovný plac je»t pro domácí děti; pročež mní, Makovci fsic] děti by plac ve škole učeni neměly."

Někde ve středu opatřen pořádnou holí stojí lichý tanečník — slouha. Tančí se polka. Úder holí o podlahu je znamením, aby tanečníci vyměnili si tanečnice. Ve chvatu takto vzniklém hledí slouha dostati se k některé tanečnici. Kdo z tanečníků osaměl, je slouhou. Tanec tenta viděl jsem také tančiti v Cejli, ale při obyčejné polce ; zvláštní nápěv »Slouhy« není tam dle všeho znám.