* Sanytrníci na PacovsJcu. Na dotaz p. Antonína Blažka v čís. 6. G. L. roč. XIV. str. 301, zda by někdo ze čtenářů »Českého Lidu« mohl více pověděti o zaniklé výrobě sanytru a o našich sanytrníeích, tak často se po dědinách a vískách našich do let čtyřicátých vyskytujících, podávám tuto malou zprávu. Slyšel jsem vypravovati z úst starého písmáka a »prostonárodního veršotepce lidového«, známého daleko kolem Pacova, nyní již bohužel zemřelého (f r. 1903) Josefa Šustra, vulgo Vejvaráka, takto mistra truhlářského, že za let čtyřicátých, kdy on malým chlapcem ještě býval, jezdívali do Pacova t. zv. > sanytrníci«. Vejvarák tvrdil, že prý měli na »furverkách« velké kádě se sanytrem, jež prý na »rynku« složili a tam čistili, napřed městem procházeli, sa-nytr sbírajíce. Jezdili prý nejvíce z Jindřichova Hradce, ba také někdy až i z Chrudimská. Jednou prý se opovážil jeden vážený soused pa-covský jim překážeti ve sbírání sanytru v jeho stájích a chlévích. Sanytrníci neříkali nic a šli svému »herberksfotru«, na »kozím plácku«, věc tu přednést. »Herberksfotr« došel na úřad magistrátní žalovat to panu primasovi, kterýžto předvolav zmíněného souseda, dal jej prý veřejně pokutovati. Týž soused později pozbyv veškerého jmění, tráví nyní poslední dny svého života v městském chudobinci. Tolik jsem chtěl podotknouti, že i u nás v Pacově sanytrníci zv. »sanytráci« byli domovem.

* Sanytrníci. Asi roku 1839 přišel k otci mému do vsi Sudoměře u Mladé Boleslave nějaký muž v modrých vojenských kalhotách s vojenskou čepicí na hlavě a pod nosem kníry a na rameně nesl silnou pařezní motyku: »Tak, pantáto, přišli sme sem hledat a kopat sanytr, kterého je u vojska k dělání střelného prachu zapotřebí. Mí sme od militer posláni, aby sme zde všude sanytr hledali, v síních, kůlnách, stájích, chlévích, ovčínech, sklepích, komorách, stodolách a přístodůlkách. Kde bysme nějaký nalezli, ten aby sme vykopali a ke zhotovení prachu pryč odváželi. Zem, kterou vykopáme a k močení sanytru na náves odvezeme, tu si potom můžete zase vzít a s ní vykopaná místa zavézt a srovnat. A teď mi pojdie •okázat a otevřít vaše domovní místnosti, já se podívám, jestli zde u vás nějaký sanytr bude k nalezení.« Otec můj něco namítal, on však hned pravil a dokládal: »No, když byste nechtěl, abych vám zde ve stavení kopal a díry nadělal, tedy to můžete udělat asi tak, jako udělal v B. pantáta N. Dal mi stříbrný toral a řek, abych u něho nekopal a šel o dům dál, tam že si můžu nakopat. Já popad toral a šel dál, neb sem si myslel, že bych od nich za ten vymočený sanytr tolik nedostal, jako mi dal von.« Potom vyásl sanytrník ven ze stavení a vida tvrdou ušlapanou zem, počal ji kopít a kus té ukopnuté země dal k ústům a ochutnával, je-li slaná a je-li v ní sanytr. Pak ji vyplil, utřel si hubu : »Teď se pojďine podívat do stodoly.« V stodole vlezl z mlatu do přístodůlka a tam kopaje a zem ochutnávaje, řekl : »Zde sanytr je, a sem přijdem kopat.« Pak odešel k sousedům. Po několika dnech přijel na návei vůz, plný kádí, motyk, lopat, koleček a ještě nějaké haraburdí. Složili to doprostřed návsi a povoz zase odejel pryč. Když se tam někteří ptali čele-