hádky a veselé písně . . .« Umělci se zalíbilo v tomto líčení. Zobrazil, jak babička opatrně nese kolovrat (str. 381), pak zátiší práce i života na' přástkách (str. 38g), jakož i (viz vyobrazení na str. 384) kolovrat, loučník a křesadlo s hubkou.

Už bylo masopustu na mále. >Poslední den masopustu přišly s velikým povykem maškary, v čele sám Masopust; byl celý ověšen hracho-vinou jako medvěd. V každém stavení utrhly z něho hospodyně kousek a schovaly. Ten kousek hrachoviny z masopustu dávaly husím do hnízd,

2. Ribrcoul vládce v Kikonoáich. Kieslil Ad. Kašpar.

když je nasazovaly, aby prý dobře seděly.« Pěkně namaloval Ad. Kašpar průvod masopustní, jak jde po návsi, na str. 385.

Pomlázka, dynovačka. >V pondělí (velikonoční) byl na ženské zlý den, byla dynovačka a koleda. Sotva byly Proškovic ráno vstaly a se ustrojily, již ozývaly se za dveřmi hlasy: »Já jsem malý koledníček« atd. a tu najednou zaklepal kdosi na dveře; Bětka šla otevřít, ale opatrně otvírala, mohli to být i chlapci, neboť jisto bylo, že žádný ze známých vyšlehání nedaroval. Byl to pan otec, nejrannější ze všech. Přišel jako svatoušek, přál >šťastné a veselé hody«, ale pod kabátem měl schovanou vrbovou dynovačku; tu najednou s ušklíbnutím vytáhl a začal ženské šlehat. Dostaly všechny, i hospodyně, Adélku i babičku šlehl přes faldy »aby blechy neštípaly,« dodal se smíchem. A jako každý koledník dostal také pan otec po vajíčku, po jablíčku.« Umělec vybral si motiv, jak číhá