závějích a mhách . . . Vypravoval o Ribrcoulově zahrádce, která je překrásná, a do níž pan Beyer bloudě jedenkráte v hrozné vichřici a sněžné vánici po horách přišel.« — Ad. Kašpar zachytil vhodně náladu při tomto vypravování, znázorňuje, jak RibrcouL řádí k úžasu lidí, kterým se zjevuje v této hrůze (viz na str. 378).

Živě líčí Němcová cestu do kostela v letě v neděli dopoledne. »Tu jde volným krokem stařena v kožichu a plachetce, a vedle ní opíraje se o hůl kráčí starý muž; ba že starý, vždyť pak nosí v hlavě-hřeben, tu módu mají jen stařečkové. Ženy v bílých čepcích s holubičkami, muži v beranicích neb furiantských vydrovkách je předhoní, ženouce se přes dlouhou lávku k stráni . . .« Viz vyobrazení Kašparovo na str. 379.

Flašinetář Kudrna rozveselil děti i dospělé. »Jak slyšely děti flašinetl, pustily se s Kristlou, Bětkou i Voršou do tance«, s děvčaty známými z »Babičky«, jejichž reji ani oba domácí hafani neodolají. Ad. Kašpar znázornil flašinetláře s figurkami tančícími na flašinetlu, jak do kola hopcují kolem něho. Viz vyobrazení na str. 380.

Přástky se přiblížily. »Jednoho dne vrazil Jan do světnice-s křikem : »Děti, děti, pojďte se podívat, babička snesla s půdy kolovrat!« — »Je to jaký div?» kárala matka děti, vidouc, že se všecky ze dveří ženou i Barunka. Ovšem, div to nebyl žádný, ale matka nepomněla, jakých radostí babička s kolovrátkem do sedniee-přinesla. S kolovrátkem přišly přástevnice, a s nimi krásné po-