kulturně-bistorických, jak v knížce příruční hemžilo se mu plno podrobností, náčrtků podle skutečnosti, staveb, nářadí, typů, krojů, ornamentiky. Viděl jsem takořka, jak pilnému, snaživému umělci vzrůstá materiál, jak z něho tvoří samostatně se vzácným vkusem a porozuměním svéráznosti lidového života českého. Tenkráte vyhověl ochotně žádosti podepsaného a věnoval »Českému Lidu« řadu kreseb (loučníky, svícny a jiné nářadí).

»Unie« nemohla najíti umělce povolanějšího k výzdobě »Babičky«. Vnímavému jeho duchu znamenitě přišly vhod výjevy ze života šlechtického, panského i lidového, jak je s nevadnoucí živostí a s lahodivou věrností zobrazila Bož. Němcová. Nás tu ovšem zajímají podle programu »českého Lidu« obrázky ze života lidového, ale tím nijak bychom si netroufali podceňovati, jak historicky, dobově správně vystihl umělec stroj a kroj, společenský život se všemi drobnostmi u paní kněžny, její družiny i v rodině Proškově. Malby i kresby těchto výjevů lidových jsou opravdu vzorem pečlivosti a svědomitosti. Neváháme seznámiti s výběrem jich, uvozujíce zároveň za text k obrázkům příslušná místa z »Babičky«.

Beyer, myslivec z hor Krkonošských, přicházel každé jaro dolů, jsa dozorcem při plavení dřeva, které se pouštělo po Úpě. Vyličoval Babičce a rodině Proškově »obtížnosti stavu svého zimního času, mluvil o vichřicích a vánicích, o příkrých cestách, o propastech, ohromných

Stav tkalcovský. Nakreslil Ad. Kašpar