dlaha posypána na prst vrstvou písku, stěny ověšeny stolními ubrusy, stoly k toiletě určené pokryty kávovými ubrousky, pokoj pak vytopen a naplněn vůní rozličných libě páchnoucích voňavek. Jeden z komorníků vyptával se hostinského, jak se mu vede, kolik má dětí atd., kdežto tento žádal zase ponaučení, jak by se měl vůči císaři chovati; bylo mu řečeno, aby se se svou chotí třikráte před císařem hluboce poklonil, jeho čtyři děcka však aby jej klečíce pozdravila. Na to seřadil hostinský sedláky, kteří z vesnice byli přichvátali, zároveň s dětmi v jednu řadu, ve špalír.

Když císař přijel, byl uvítán od sedláků hlasitým voláním Vivat. Hostinský očelsával se svou rodinou císaře na vykázaném místě a poklonil se třikráte podle návodu, což císař opětoval. Na otázku panovníkovu: »To je hostinský?« odvětil tento hluboce se kloně: »Já jsem hostinský, Vaše císařské Veličenstvo^ a vedl jej pak do určené světnice. Mezi tím, co se Alexander převlékal, přistoupil kníže Švarcenberk k hostinskému a chopiv jej za ruku, pravil k němu několikráte: »Tatíku, tatíku, to se vám stala milost a čest a věčná památka.« Brzo na to vyšel císař oděn jsa cele v bílou, zlatem bohatě vyšívanou uniformu, z pokoje do předsíně, kde čekal hostinský se svou rodinou, přistoupil k němu a tázal se jej opět, je-li hostinským; když tento opět přisvědčil, dal mu císař osobně 20 dukátů, hostinské 10 a každému dítěti po jednom, tedy celkem 34 dukáty. Na to přistoupil císař ku dveřím druhého pokoje, kde byli shromážděni páni knížata Švarcenberk, Windischgrätz, Volkonsky, hrabě Hardegg a j. Současně se otevřely dvéře tohoto pokoje a kníže švarcenberk vítal na prahu císaře, kterážto ceremonie trvala kolem 1/i hodiny. Totéž opakovalo se při knížeti Windischgrätzovi, načež císař pojal Švareenberka za rámě a kázal mu seděti v kočáře na jeho pravici při jízdě do Hluboké, kde se sdržel do 10 hodin druhého dne. Knížecímu Švarcenberskému komorníku daroval zlatou tabatěrku v ceně 40 dukátů, pokojskému zlatý, drahokamy zdobený prsten v ceně 200 fl. a služebnictvu kázal rozdat 300 dukátů; potom nastoupil další cestu.

Na památku tohoto jednohodinového pobytu usnesl se Budějovský magistrát, kterému ves České Vrbny náležela, aby název hostince »U červeného jelena« byl změněn v nápis »U císaře Alexandra«, a byl takto vtělen do knih.

V tomto hostinci se scházela později zlodějská banda k rozdělování své kořisti. Když po jednom Budějovském trhu tato čistá společnost se zde opět k tomufo účelu sešla, dojel již dříve informovaný syn hostinského tajně do Budějovic, odkud se v kratičké době vrátil s úředníkem a s dostatečným množstvím vojáků, kteří ihned všechny východy obsadili. Příchod úředníka a jeho vyzvání, aby se ihned vzdali, zarazil sice zloděje na okamžik, avšak jedna zlodějka, dcera policisty z Hluboké, vysmála se jim pro jejich malomyslnost a pobouzela je k odporu, ale marně. Zloději byli pochytáni, do Budějovic dovezeni a zde spravedlivě potrestáni. Hostinský Semelka prodal však hostinec, obávaje se pomsty oněch darebáků, načež hostinec od nového majitele v té podobě, jak jej dnes vidíme, vystaven.