tomilé srdéčko, ale nejmilejší ornamentální výzdobou pomlázky jest jí hvězda. Ty její hvězdy jsou vskutku výtvory skvostné, umělecké. A jaká rozmanitost v nich! Viděl jsem na sta těch kreseb, ale každé vajíčko bylo jinou a jinou hvězdou zdobeno. Hvězdičkami, tak poeticky v národních našich písních opěvanými, ozdobuje pí. Vrzáková tak něžně velikonoční pomlázku v našem kraji s virtuosností a dovedností pravé mistryně v nesčetných různých tvarech a obměnách, že nestačíme se diviti vynalézavosti a vkusu uměleckému. Věříme pevně, že tato něžná práce, při níž nerada jest vytrhována, opravdovou radost a rozkoš paní-máti malíkovské působí, že při práci té vnímavý a ušlechtilý duch její mimoděk zalála do dob svého šťastného dětství, kdy se sama na tu pomlázku své milé matičky těžívala. I my tu v kraji, velcí i malí, jsme hodné dětičky její a těšíme se každého roku na tu její novou pomlázku, na ty výtvory její skvostné a ušlechtilé, jimiž nás tak v hojné míře oblažuje a v lidu našem smysl pro krásu a umění budí. A proto přejeme si z té duše, aby ta zlatá ruka její nám toto potěšení a radost ještě mnoho, mnoho let konala.

Několik těchto upřímných slov budiž nepatrným projevem uznání nevšedního talentu kreslířského této skromné ženy vesnické, ušlechtilé lidové umělkyně.

Další materialie ku Pisni o ruském císaři-oráči na Hlubocku,

Jak se dostalo známému hostinci, jenž leží při silnici do Hluboké a patří k vesnici české Vrbny, tohoto jména do štítu, o tom nám vypravuje současník, jemuž tedejší majitel onoho hostince, jménem Semelka, známou událost vyprávěl takto: Na nový rok 1823 přijel car Alexander, gosudar všech Rusů, k večeru do Budějovic, kde jej uvítali knížata Švarcenberk a Windisehgrätz. Kníže Švarcenberk vypravil totiž k císaři, který již roku 1815 Hlubokou byl poctil svou návštěvou, zvláštního posla do Benátek, kde Alexandr se účastnil kongressu, s prosbou, aby se na zpáteční cestě zastavil na Hluboké a nyní opakoval osobně při přepřahání koní znovu prosbu. Na zámku Hluboké shromáždilo se zatím k uvítání císařovu mnoho kavalírů a dam, proto car Alexander přes veškeré naléhavé prosby Švarcenberkovy nechtěl ve svém cestovním obleku na zámek přijeti a ustanovil se konečně na tom, že se v poslední vesnici před Hlubokou převleče.

Ihned byli vysláni 2 komorníci, kteří dorazili ve 4 hodiny večer do hostince »U červeného jelena«, kde se dotazovali hostinského, leží-li ještě nějaká vesnice před Hlubokou, »kde by se císař mohl převléci«. Hostinský odvětil, že to vesnice poslední; na to si komorníci prohlédli hostinec a určili, že šenkovna má býti zřízena pro byt císařův. Na rychlo po-