Když někdy některý havíř přišel do zlého povětří (otravné plyny), tu mu časlo permoník zhasínal světlo, aby nemohl dál pracovat a tu nezahynul *) (Sděl. p. B.)

Jak vidno, byli permoníci bytosti dobré, horníkům příznivé, jen jeden byl zlý; říkali mu »pokušitel« nebo >noční permon«. I podobou se lišil oď ostatních: byl veliký, měl zlý pohled a nosil kahan s náramným děsivým světlem Ten nikdy nikomu nepomohl, jen si stoupnul zrovna před dílo a začal se tak divně vyptávat horníků, zejména na jejich rodiny, že lid se neznámého chlapa děsil a tím on zaneprazdňoval od díla, aby havíři nevydělali. Ukazoval se však vždycky jen za nočních šichet. (Sděl p. B. a F.)

Kde má perkást a permoníci své sídlo, nikdo neví, ale je to jistě někde v hloubi, protože na den žádný z nich nikdy nevyšel, a havíři je obyčejně viděli fárat dolů. Tolik o báječných bytostech horníků.

Horníci mají také svá znamení, která ohlašují neštěstí. Když se najde v jámě (v dolu) žába nebo myš, stane se jistě třetího dne nějaké neštěstí — bud" se provaz přetrhne s tunou, nebo skála někoho zasype. Také když se má někdo zabít nebo potlouct, ohlásí se to znamením jako když se sypou perky (vylámaná skála) »šachtou nebo šturzlochem« (sýpem). Vypravovatel B. pracoval asi před 14 —15 lety na 19. obzoru Anenské šachty s havířem S. v překopu Querschlag = chodba jalovou skalou) ze zeleného čtvrtku na velký pátek na noční šichtě. »Pojednou se za námi ve štrece ozvala hrozná rána, jako když se ort svalil. Povídá S.: »Pojďme se podívat, co se stalo.« A já neslyšel nic. Šli jsme se podívat a nikde nic, nikde ani kousek perku. Tu mi povídá S.: »Bratře, budeš vidět, že se mi něco stane.« Druhý den pracovali jsme ve čtyry, S. zase s námi; pálili (odstřelovali skálu), on se šel podívat po šusu na ort a flec ho přikryla. Kamarádovi pár kroků za ním se nestalo nic.« A jindy zas hrozná rána předpověděla horníkovi smrt jeho syna — jen vyšel z díla, hlásili mu ji. Také zcela pravidelné ťukání za skalou je zlým znamením ; podobně, když kahan stále uhasíná.

>Bejvávala všelijaká znamení a havíři věděli, co vyznamenávají; ale teď ti mladí si ničeho nevšímají, a tak žádný už nic neví ani o per-monícíeh ani o tom, co se v zdůlu stane,« končil jeden z mých vypra-vovatelů.

15. 1790 d. 11 listopadu v Střenicích. Obec Střenickd odůvodňuje, proč nechce více učiteli v Litrbaších dávati posnopné. — Obec Střenická. Dle obdržené rezulace [sic], která od urozeného pana vrchního vyšla na žalobu a stěžnost pana kantora Litrbaského, že se jemu