kove žalosti a smutku připravoval. A tomu jest bylo rozuměti, že jest ji také ... ne velmi dobře opatroval, kdež toliko chlubením a lživými řečmi, kdež ta pěkná, mladá paní to ot něho všecko by byla ráda trpěla, jedné aby ji tak nuzně nechoval a kratochvíle jí poctivé s dobrými lidmi nebránil. To jest ta pěkná paní žádným obyčejem nemohla sobě vymysliti, kudy by jej byla mohla k tomu přivésti ani pěknú řečí ani Usáním, že mi se tak zdá, ktož na světě chce býti trefným člověkem, když by tu pěknú paní a mladú znal, že by ji každý v tom litovati musil a měl pro její trefné a poctivé obyčeje.

Dále vám chci pověděti o jejím masopustu, o kterémž napřed po-vědíno jest, a o její kratochvíli při tom masopustu s tím jejím potvorným mužem, k ničeměmuž nehodným, kterýž netoliko tak pěkné paní jest hoden, ale dobré . . . hoden nebyl. Neb tak se jest přihodilo té pěkné paní, když měla najveselejší býti a tu chvíli ten potvorník mluvili s ní nechtěl a tomu jest nerozuměti jinak, nežli z té příčiny jediné, aby ji na ten čas prázden byl, aby se jí odhněval a toho nečinil, což lidé lidem činí o masopustě mladí i staří, neb tehdáž lidé rádi k konopiem podvo-rávají. *) Tu jest ten poťvorný padúch, jiného jí nemoha k žalosti učiniti, s jinými tancoval a vesel byl a s ní nemluvil. Ta jistá pěkná paní vidúc takového muže k sobě, dala se jest v takovou žalost a v pláč ten masopust za všecku svů kratochvil, že mi se tak zdá, že by musil byli železný člověk, ktož by její postavu vida žalostivú, aby ji nemusil věrně želeti nebo plakati. A tak jí mnoho nevýmluvných žalostí činil.

A potom snad vida, že jemu všichni za zlé mají a že by proto bez řečí nějakých nebyl od jejích přátel znamenitých pro jeho k ní netref-nosti, a dále chci ještě pověděti o tom muži, učinil masopust na svém zámku té své pěkné paní, chtiec jí tu žalost její zastaviti aneb snad aby jí větčí trápení učinil, ješto by se mohl čert tomu zasmáti i rozhněvati, netoliko někteří lidé, neb když již za stuol ti lidi masopustní sázeli k té její kratochvíli, najprv posadil se kýs čert najvýěe, potom ta přepěkná paní vedle něho a s druhé strany vedle ní ... Jakub a proli ní ... Tomáš. A tak ji těmi lidmi osázel, že by ji mohl umořiti mezi nimi, jestliže jest sobě věrně pomyslila o své kráse a své ušlechtilé mladosti. A tak jiní hosté, kteříž za tím stolem byli i s hospodářem kromě té pěkné paní, tak mi se zdá, že kdyby kto měl lidi k žalostivému pohřbu, netoliko k masopustu vybírati, že jich ne hned shledá; potom když krmě nosili z kuchyně, tu zjednal bubenníka a pištce nic jiného, když ve zlé vsi k stádu bubnují neb sviniem k jich jídlu, a tak ktož sú pak koli při tom veselí byli, že jsú při smutnějším pohřbu málo bývali. A to zvlášť pro tu paní, kteréžto každý dobrý člověk má litovati, ktož by znal, neb jest polom, což rozuměti mohu, v těžkú nemoc skrz to upadla jest pro svého potvorného muže a k tomu jí ještě ani velmi s lidmi mluviti dal s těmi, s kterýmiž by ona mohla nětco se potěšiti a své žalosti za-