Staročeská rozprávka o masopusíních mumrajích a hodokvasu v XV. stol.

V rukopise Neuberkově, zakoupeném nyní od bibliotheky Musea král. Českého, jenž obsahuje vedle jiného rozmarný i rozpustilý »Májův Sen« od syna Jiřího z- Poděbrad, Hynka z Münsterberka, přeložen jest výběr povídek z Boccaciova Decamerona a mezi ně vložena původní rozprávka staročeská, zdá se, s narážkou na skutečnou událost ze života českého ve stol. XV. Vypravuje se v ní o trápení paní Salomeny o masopustě a podivínství jejího žárlivého a nejapného manžela. Kromě zmínek u Nebeského a v přednášce podepsaného o bibliothece Neuberkově nebyla této rozprávce posud věnována pozornost u nás. Proto otiskuji originální, zajímavý text, obsahující líčení, jak se slavíval u nás masopust ve věku XV., i zároveň poučení, jakými kratochvilnými rozprávkami podle tehdejšího vkusu naši předkové se bavili, chtíce napodobiti rozmarný Boccaciův způsob líčení.

Bylo jednoho zimního času vo masopustě, kterýžto čas lidé bohatý ř chudý obecně nad jiné časy veseli bývají, spolu se radujíce, jedni s druhými, že mnozí celý rok se viděti nemohu, až na ten čas a tu spolu mají utěšení a sobě se zakazují na celý rok, což milosti v světě mladým lidem přísluší, a také toho času i báby některé, netoliko mladé, pěkné paní veselý bývají, nemohúli jinač, ale kožich na ruby obrátíce, chodí, aby vždy jim směšno bylo.

Přihodilo se v jedné krajině k západu slunce na jednom vysokém zámku, kteréhož nepotřebí mi jmenovati, jedna velmi pěkná paní na tom jistém zámku měla jest obydle své a ta jistá paní slula Salomena a znamenitého rodu jest byla a mladičká v letech šestnásti neb sedmnásti a tak ušlechtilá byla a pěkná, že by bylo o její kráse a spanilosti a le-potě její mnoho psáti a praviti; ale nemuož' člověk tak mnoho pravili, aby toho více hodná nebyla. Než tak krátce pravím, podkudž já ji znáti mohu, že s každú v světě najpěknější ve všem se srovná. A k tomu co má pěkná paní lepoty a krásy míti, to vše muož na ní shledati, k tomu ctná, dobrá a milostivá každému chudému i bohatému.

I byla jest ta přepěkná paní jednomu muži daná, dosti potvornému a k ní časem velmi netrefnému a k tomu příliš skúpému, ješto on nikdá nebyl jest jí hoden vedle svého řádu a způsobu . . . pro jeho k ní přílišné netrefnosti, kteréž jest jí bez jejího provinění okazoval a jí k ta-