Kněze Matěje Herborta Novoboleslavského Písničky a modlitby vojenské a Písnička nová z let 1618-1620.

Kněz (luteránský) Matěj Herbort Novoboleslavský byl, jak se podpisuje, kol r. 1618 >služebník církevní v městě Solnici«. Z dřívějšího jeho živci a jest známo, co na starších svých plodech básnických, nevalně znamenitých, poznamenal, že byl totiž v roce 1606 a několik let asi již před tím »služebníkem evangelium Kristova ve vsi Lucibo-řicích« (na Chrudimsku). Tehdy totiž r. 1606 složil rozvleklou »písničku utěšenou o pobožném a křesťanském stavu manželském« na oslavu sňatku své patronky, paní Anny Marie z Frymburgu s panem Janem Sobkem z Kornic na Trhové Kamenici, a předtím snad tamtéž jinou písničku »panu Jiřímu Bechyňovi z Lažan, ouředníku na Sedči« pro útěchu, když byl týž pán, kdož ví, proč? — kordulačem od vojáků a kamením od lidí zlých, chasy ničemné zbit a stlučen »u Hlinskýho léta Páně 1603 v pondělí po provodní neděli.« Rukopis obou skladeb, jimiž rozmnožil Herbort o své jméno řadu známých nám z té doby českých spisovatelů, nalézá se v kapitolní knihovně Svatovítské ve sborníku sign. H 32.*)

Ještě však i další verše Herbortovy zachovaly se v téže knihovně pod sign. O 80**), kteréž zde otiskuji pod titulem svrchu uvedeným. Úplné jejich, dosti obšírné nadpisy uvádějí se dále na svém místě. Jsou to především »Písničky a modlitby vojenské«. Doba jejich vzniku není výslovně označena, dá se však z předmluvy zjistiti. Pravíť Herbort, že je »v nově složil a shromáždě přihotovil na onen čas, když ste všechno panstvo a rytířstvo k Čáslavi proti nepříteli jeti ráčili. < Míní se tím asi bezpečně rok 1618 (září), kdy Thurn s vojskem vzbouřených stavů postavil se na odpor císařskému vojsku, pod vedením Jindřicha Dampierra až k Čáslavi vniknuvšímu a zde je porazil. Tehdy k tomuto tažení vyhotovil Herbort první opis svých vojenských písniček a modliteb pro pana Zdeňka Bořka Dohalského z Dohalic, druhý pak opis, úhledně psaný, jenž jest právě majetkem knihovny kapitolní. věnoval a dne 15. října odevzdal kolátorovi svému, panu Frydryctovi z Vlkánova a na Solnici, na odvděčenou za jakýsi dar od něho den před tím obdržený. Oba dva zmínění rytíři byli tehdy vé vojště Thurnově.

Ve sbírce vojenských písniček střídají se zpěvy s modlitbami, v nichž někdy dobré zrnko vzletu a pěkného rčení prozařuje ostatní suchopár. Zajímavý jsou však snad pro svůj předmět a pro svoji dobu přece. Jazyková správnost jest slušná.