z Ejipta provedl, na poušti za čtyrydceti letth je zpravoval, v bojích rozličných cvičil, šikoval, sám všelijak řídil a spravoval i všelijak svou pravicí chránil. O osvětíž i oči naše tak jako si někdy osvítil oči služebníka Elizeova, abychom spatříce houfy tvých svatých anjelův, podle nás z poručení tvého bojujících, věrně a udatně se v tomto tvém boji měli, volíc pro tvé jméno raději krev dáti [7] z sebe vyliti, nežli se v čem nejmenším nevěrně a nenáležitě k tobě hejttmanu svému i lidu. tvého chovati. O smiluj se pro své drahé umučení a pro svou smrt nevinnou. Slituj se pro své nevinné umučení a krve vylití, Pane Ježíši, Synu Boha živého, jenž z Ottcem i z Duchem svatým jsi Bůh věčný, požehnaný na věky. Amen.

Roku 1664 v měsíci máji přivedeni k soudu v Kutné Hoře pohůnek Šimon Beneš z Veletova, přední mejstřík (chasník ovčácký) Jan Kocourek a pohůnek Václav Pech obviněni jsouce z činu zlého: vloupali se do šibenice, kosti »z těch mrtvejch« přeházeli a z toho místa hlíny nabrali. Hlínu vzali pro koně sobě svěřené, neboť prý slýchali od jiných pohůnkův, že ta země z šibenice »koňům platná jest«. Když Beneš do dvora se dostal, koně mu prý ani ke žlabu jíti nechtěli a na poli mu hned padali; proto si došel na Puchéř Šimkovi, a ten jej utvrdil v domnění, že zlí lidé jej »zkoušejí« a dal mu kus svíce, aby koně pod-kuřoval. Avšak nespomohlo; ani koření posed (bryonia, rostlina dyňovitá), jež v zahradě špitálské vykopal a koňům dával, nemělo valného účinku. Také Pech naříkal, že koňům jeho »udělali«, že žráti nechtěli; zlí lidé prý dokonce jim na cestu před vrata vodu lili. Jediné koně Kocourkovi byli snad ušetřeni zloby závistných sousedů; ale Kocourek si přál, aby mu více žrali a ztloustli, a nedocílil toho ani tím, že do žlabu zadělal křížky z »jeřábku« na vrbě o Velkém Pátku utrženého. Proto se všichni tři »pobídli spolu«, že si dojdou pro neomylný prostředek pod šibenici. Když na Veliký Pátek v noci přede dnem k šibenici přišli, jala je bázeň, a když shledali, že dvéře jsou pevně uzavřeny, chtěli již odtud jíti. Ale Benešovi se podařilo krojadlem dvéře vypáčiti a šibenici otevříti. Kocourek s Pechem vstoupili dovnitř a ze spoda pod kostmi z oběšenců nabrali hlíny a Benešovi také trochu dali; kleštěmi pak vytahali několik hřebíků se šibenice — as věcmi uloupenými pryč odešli. Hlínu, která dle jejich domění následkem dotyku s kostmi oběšenců nabyla moci kouzelné, zlomyslné čáry ničící, dávali pak koňům se solí; také hřebíkům ze šibenice přičítali podobnou moc a proto je zatloukali do žlabů, z nichž koně napájeli — také si z nich nadělali několik pušfadel (na pouštění žilou) pro koně. Litujeme, že se neuchovalo zakončení tohoto soudního případu: byli bychom zvěděli, co soudcové pokutovali přísněji, zdaliž vyloupení šibenice »toho klinothu obecního« anebo čarování. (Z archivu c. k. listovního úřadu v Kutné Hoře.)