Podáváme ukázky lidových hraček, chovaných v Náprstkově Mu seu. Dobu, kdy hračky tyto vyrobeny byly, nebylo lze přesně zjistili. Bude to bez pochyby z let padesátých věku XIX. Pokud se tyče místa výroby, čert, nesoucí hříšné duše v putně (str. 464.) jest z okolí Pře-štic, asi ze Skašova), chůva s děckem (str. 464.) z Hlinská. V okresu příbramském zrobeny byly a na sv. Hoře se prodávaly družioky ubírající se asi na pouť se soškou Panny Marie (str. 465.) Družičky zhotoveny jsou ze dřeva, soška, představující Pannu Marii, buď z chleba nebo těsta, jest pestře omalována. »Nebesa«, na nichž stojí Panna Marie, vtipně jsou sestavena z drátků. Z téže krajiny jest skupina znázorňující pohřeb (str. 465.) Černě oděny mládenec nese rakvičku, před ním pak kráčejí dvě družičky, oděné v bílé (smuteční) šaty. ozdobené červenými růžemi. Podobné šaty mají družioky z průvodu svatohorského.

Na konci stručného popisu vzdává podepsaná díky paní Renatě Tyršové za laskavé upozornění na tyto rázovité výrobky lidové, a paní Josefě Náprstkové za ochotné svolení, že jsem směla v bohatých sbírkách Náprstkova Musea studovati a okresiovati předměty zajímavé pro Český Lid. Z kreseb těchto podávám tuto první ukázku.

1. Prehliadajúc, jako to často robievam, predošlé ročníky milého »Českého Lidu«, padly mi do očí v VII. ročníku na str. 248. primitivné ludové kresby, jaké u nás muzikanti kreslievajú kriedou na stol, a potom pri sprievode hudby, spievavo vykladajú. Jednu podobnú kresbui mám zaznačenu ešle z roku 1857., ktorú som od jednoho foziaského mlynářského syna (v nitranskej stolici) zachytil, a hned' na mieste si ju odlsreslil. Druhů mi namaloval Adam Ochodnický, veselý a vtipný basista v bo-sáckych kopaniciach, ktorý mi pod výkresy hned aj text, recitati vo pri sprievode hudby odriekaných veršíkov »klajbasom« (tužkou) n_apísal. Prvý variant je velmi neúplný, ale poznať, že aj z druhého cosi chybuje. Uvádzam tu oba, nepřidav ani jediného obrazca.

Bzínský rad obrázkov i s textom je nasledujúci: »To je krá-tke, to je dlhé, to stolica řezací; to je basa, to sú husle, to posedák slep;ačí; to sú honné (hodné, velké) vidly hnojné, to je honné kolo vonné (vodné), hrable, tik; to je tenké, to je tusté; to je riedke, to je husté; to je křivé, to je rovné.« »Posedák slepačí« sa v speve opakuje, jako aj > hrable,