Říkadla dětí slováckých z Kyjovska (z Sukován).

Jeden dva — to su já,*)

jeden tři — to si ( = jsi) ty, jeden čtyři — ty si z díry, jeden pět — ty si květ, jeden šest — ty si švec, jeden sedm — ty's mě (<= mne) snědl, jeden osm — ty's mě kúsl, jeden devět — ty si medvěd, jeden deset — ty si z desek, jeden, jeden — jedenást, a ty, bratře, chytej nás!

Na koho padne „nás", ten honí).

Četná říkadla slovácká (a česká vůbec) jsou propletena někdy slovy německými, jindy docela vymyšlenými, zkomolenými. Ano i některé hry, zvláště míčem, mají německé názvy. (Tak jedna hra míčem v Šardicích u Kviova se nazývá »grásbál«).

Říkadla při hře na žmýkanou**) (schovávanou.)

Stojí, stojí kaplička u svatého Františka ; spadl na ňu kámen, Severia***) uměn. Severia spravil kola, pojedeme do Vyškova, a z Vyškova do Brna, je tam hezká jadrná, a z jadrný do kuchyně, je tam hezká hospodyně, hospodyně, hospodář, a ty, páně, chytej nas!

En den dynu, muraka týnu, muraka tyky taká, bum!

En den cukr, den, karifiát, mustr ven.

Am bom tatarom, ein flé kopárom, rava, rava, tyká, tyká, ten železný zvon.

Jden, dva, tři, čtyři, pět,

pod kovárnu roste květ.

Ditě pláče, bude den,

a ty, malý pumprlíčku, vyskoč ven!

En den dáje,

pojedem do ráje;

co tam budem dělati ?

Zlato, stříbro kopati.

Komu, komu? cisařovej (d)céře,

ona plete věnce.

Až uplete jeden,

pomaže ho medem,

až uplete dva,

pak nám jeden dá.

Makulko má,

olemovaná,

my vám kulky nedáme,

až se všecky shledáme.

*) Srv. s říkadlem z Vltavotýnska v 7. čís. Č. L. (XIV. r.), **) Slovo „žmýkaná" vzniklo ze slova „mžikaná", ježto ten, kdo honí, nesmi
se dívati, ba ani mžiknouti, než se hráči ostatní schovají. ***) Když jsem se ptal jednoho děvčete, odkud vzali slovo Severia, odpovědělo :
„To jme my si sami vymysleli!" Co by to mělo znamenati, neřeklo.