odpovedal: »Pořezal som sa, a črevo mi tade vylieza.« Ale chlapec po-krútil hlavou a riekol: >Och, vy máte tusté« (t. j. črevo, ktoré sa eez prst nepretlačí). — Chlapec: »Tatko! jaká sú nám rodina mamka?« Otec: »Nuž, ty sprostý! Mne sú žena, a tebe sú mamka!« Chlapec: »Veď tak! aby sme ich darmo nechovali!«

Ch »Těšilce«*) pod Žumberkem zvostávala hastrmanova rodina. Hastrman dycky pověsil na kře vokolo Těšilky krásný strakatý pentličky a těma lákal mladý holky k vodě, a dyž ňáká přišla a chtěla si pentle vzít, tak ji chyt a zatáh do vody. Jednou taky tak přilákal mynářojc holku z dolejšího mlejna. Ale mynář. kerej mněl holku jako voko (h) hlavě a (v)šude za ni chodil, tak ji akorát chyt ch tej chvíli, jak hastrman ji chtěl do vody chtáhnout. Za to se mu ale hastrman moc mstil.

Dyž mněli eh koši nasypaný a chtěli tnlít, tak jim sed hastrman na kolo, že živou mocej nemohli s ním hnout; dyž nemleli a mlejn stál, tak von jim hastrman zaseje roztočil kola tak, že jim šecky řídele ro-ždímal a šecky palce votlouk. Mynář nestačil ani spravovat a chodil jako zoufalej. Vypustil Těšilku, ale to si tepr'u posvítil. Hastrman s celou rodinou se přestěhoval do spláuku u mlejna a eště víc mynáře tejral. Jednou přišel do mlejna ňákej krajánek. Mynář mu poudal vo svejch trampotách a ptal se ho, esi (jestli) nezná ňákej prostředek, jak by se hastr-mana zbyl. Von jim krajánek poradil. Chasa mynářská musela přinýst sedům dubovejch, celejch černejch pilotů (jehel, kolu) ze spla'u, dálejc ze sedmi rozličnejch rybniku starý čepy, co se níma voda vypouští, a konečně z lípo-výho lýka siť a provazy. Na rozhráni noci a dne šecky šli na lou s těma nástrojema na hastrmana. Vypustili nejdříu splávek a do tej lýkovej sítě hastrmana chytli a těma provazama ho svázali a vedli ho do lesa. Tam ho těma dubovejma pilotama a čepama začali do země zatloukat. Von hrozně řval, a tu z celýho lesa začali se slízat hadi a šecky na chasu začali syčet a začali je kousat. Tak museli nejdřiu hadi pobit a potom hastrmana zatlouct. Jak mu dali poslední ránu a von ch zemi se stratil, vobjevila se hnedka studánka, kerý dodnes »Hadouka« řikaj. Žena hastrmanova a děti vod lítosti umřely. Tak je pohřbili na kopci k Vížkám, co je taky studánka »Hadouka«. — Tohle je věc skutečná. Otec neboš-tika Drášila ze Žumberka ty konce pilotu eště ch Hadouce sám viděl, a jeho pradědek sám pomáhal hastrmana zatloukat a ženu a děti jeho pořbivat.