str. 469
Název časopisu: »Pražské České Noviny 1783, vytištěno u Rosen-mullerských dědiců, skrze Matouše Šmádla faktora.< Články psány jsou znesvářenou tehdejší češtinou, s podivnými novotvary a překlady, na pí\: generál = veřej nik; směs r= smotlaka; žemlička =r bělka, hofmistr = dvornosta; lajtnant t. j. zástupník; bagage = tíhota; kongres = vejhoz, zboř; nemoc >dětinské fleky«; kavalír = kopeník; sirotkové = syrubata; klášter r= samotov; bělohradské místodržictví; bumy ~ pukavice; ba-talion = půlka; loď poštovská = listosvazkovní; barometr = větromír; komandant = správník; naditý koláč, borek; kroupy = škodnice ve velikosti holubích vajec; sekretář = tajnosta; generalquartirmistr =r veřejný rozměřovatel polních ležení; granáty rr kůlovce; exekutorní moc = při-nuclivá; Kupferstecher = rypák v mědi; pokračuje se »v zbirotech t. j. v verbuňcích novotného vojska«; almužna = chudodar; štálmistr = ko-nírnosta; komisař r= svěřejník; perspektiv rr prohlednice atd.
Pozvání ku předplacení na Pražské České noviny v ö. 1. takto jest rýmováno: Předcházejícý řádky českých novin na rok 1783.
Ach stůj drzý péro! co pak chceš před se bráti?
Snad míníš Vlastencům české Noviny psáti?
Ale spornen sobě, co se ti v loni stalo,
Že mnoho Vlastenců Noviny brát přestalo,
Kteří při začátku takové brát začali,
Však hned po čtvrt létě zase je zanechali,
Snad proto, že mnohým, ač jim český chleb chutná,
Naše mateřská řeč zdá se býti nechutná,
Neb proto že mnozý Čechové se sněmčili,
A tak milovníků českých počet stenčili.
Nechť ale jest jak chce, já přecy nechcy zoufat,
Nýbrž neustále chcy sylně v Boha doufat,
Že počet rozmnoží on českých milovníků,
Naších svatých předků v řeči následovníků,
Jímžto já nový rok se všý poníženosti
Prospěšný vynšuji dle české upřímnosti,
Dej Bůh, by tento rok byl zdravý a ourodný,
Bez všelikých různic, nevolí a bez vojny,
Dej Bůh, by zas bylo v našy vlasti tak hezky,
Jak bylo, když každý vlastenec uměl česky.
|
Zprávy o blouznivcích jsou v ö. 10. v sobotu 8. března: Rozliční sedláci v kraji Ghrudýmským, kteří při začátku za Židy neb Abrabam-čany se prohlásili, posledně pouhými bohověrcemi byli se pravili, ačkoliv že žádný ten nejmenší základ toho svého lehkomyslného udávání ukázati nemohli. Zdejší duchovenstvo sice všemožnou snažnost vynakládalo, aby je od toho svývolného bludu odvésti, a k poznání pravé víry a náboženství přivésti mohlo, však ale všechna tá jeho snažnost nadarmo byla, poněvadž oni tvrdošyjně od svého bludu na žádný spůsob odstoupiti nechtěli, ano dokoná někteří z těch bludníků jedným památním a prosebným spisem to jest Memoryálem k Jeho Cýsařské Královské Velebnosti do Vídně se obrátili, a přijdouce tam nejvejš, Jemu ten svůj Spis do rukouch podali, a tam na rozsudek očekávali. Slavně panujicý Římský
|
