O panovníkovi, povolaném od železného stolu.*)

Známe dosud tři verse této povídky : 1. P o v í d k a o P ř e-m y s 1 o vi, zachovaná u Dalimila a Pulkavy, vypravuje o rolníkovi, obědvajícím na pluhu, k němuž kněžna posílá posly, aby se stal jejím chotěm a knížetem, jeho otká rozkvétá, jsouc znamením prorockým. — 2. Povídka o uherském králi Štěpánovi, jenž má býti označen tím, že koruna s nebe snese se na toho, kdo bude obědvati za železným stolem, a na konec snese se, proti jeho vůli, na sedláka, obědvajícího za pluhem. — 3. Divadelní hra o rolníkovi Vambovi, kterého v lese oslovuje koruna, před níž prchá, a kterého najdou poslové hledající krále, podle andělského proroctví (oběd na železném stole schází, ale verse má všechny prvky naší povídky).

Všechny tyto zbytky jsou patrně trosky staré literární látky, která s tisíci jinými odpadky proudí Evropou a občas znovu se vynořuje v rozmanitých spisovných formáfh nad práh literárního vědomí. Hlavní proud takových látek po staletí přitékal do Evropy z Východu, a také tato povídka má předchůdce na Východě.

V arabské literatuře nalezl jsem doklad ze všech časově nejstarší. Hamadání, který sepsal počátkem desátého století svoji zeměpisnou knihu krajů (Kitáb al-buldán), dochovanou ve výtahu z po--čátku jedenáctého století, vypravuje v ní historii o vzniku věže kopyt (Zát-al-haváíir) v kraji Vandžarském. Povídka ta jest v literaturách východních vypravována několikrát, ale Hamadání jediný rozšířil ji o vložku, — na kterou již J. Goldzieher v časopise Globus při jiné příležitosti upozornil (1904, str. 95), obsahující povídku o panovníkovi, povolaném od železného stolu. Dosud byla přeložena jen francouzsky v Barbierově zpracování Jakutova arabského zeměpisného slovníku Persie (str. 542), kde jest pouze obsažen výňatek z díla Hamadáního. Pan Dr. J. Borecký překládá ji tuto poprvé z arabského originálu Hamadáního úplně.

Povídka jest patrně násilně vsunuta do textu, jest starší, odjinud, a má pro toho, kdo podrobně chce sledovati jednotlivé prvky povídek