evropských a skládati z nich mosaiku verse původní, neobyčejně zajímavé podrobnosti, na př. tím, že ukazuje původní souvislost evropského variantu jižního — kde v antických povídkách o Cincinnatovi, a ve hře o králi Vambovi žena přináší muži jídlo (bez zmínky o železném stole) a on pak charakterisován šatem (a korunou) jako vladař — s variantem severním, kde účast ženy odpadá a železný stůl sám zas jest znakem. (Zajímavé přechody u Kosmasa, kde železný stůl vůbec schází, ač forma toholo prvku jest severní, a zase v povídce o Štěpánovi, kde hlavní váha padá na korunu, o níž není zmínky v Přemyslovské povídce.)

Povídka arabská jest novým a silným dokladem literárního, nikoli historického nebo tradičního původu povídky Přemyslovské, a ukazuje zjevně její těsnou příbuznost s literaturou.

Ibn al FakíU al-Hamadání:

A je tam (v kraji Hamadánském) Zát-al-haváfiř (Kopytnice), a je to minaret veliký, vystavěný z kopyt divokých oslů, sbitý hřebíky železnými, v okrsku řečeném Vandžar, u vesnice zvané Chusfadžín.*) Podnět k zbudování věže zavdalo toto. Šápúrovi,**) synu Ardešírovu, řekli hvězdo-pravci jeho: »KráIovství tvé pomine, a budeš bídným let mnoho, až octneš se na pokraji nouze a chudoby. Pak vrátí se království tvé k tobě, a vol, má-li tě to potkati v mládí tvém nebo ve stáří. Otázal se: »Co bude znamením návratu království mého ke mně?« Odpověděli: »Až pojíš chléb zlatý na stolu železném, a to bude znamením návratu království tvého.« I volil, aby se stalo za mládí jeho. A svržen byl s království svého a vzal korunu svou a hůl a košili a vložil do rance sobě. Potom bloudil horem dolem po zemi, až na konec dostal se do oné vesnice a najal se jejímu předákovi. I dal mu Šápúr do uschování ranec a orával po celý ďen a pracovával, až ho zahalila noc, načež obracel se na zahánění divokých zvířat. Tak strávil celý rok. I pojal k němu člověk ten bezpečnou důvěru a zalíbil si v něm a velice si ho vážil a zasnoubil mu jednu z dcer svých. Ale když mu ji postoupil, Sapúr stranil se jí a neblížil se k ní, a když prošel tak měsíc, stěžovala si matce, i rozvedl ji od něho. Šápúr zůstal však u něho pracovat. Pak otázal se ho muž, zda vzal by si dceru jeho prostřední, a líčil mu krásu a dokonalost i rozum její. I dal mu ji za ženu. Ale když mu byla postoupena, Šápúr stranil se jí a neblížil se k ní, a když prošel tak měsíc, stěžovala si matce, i rozvedl ji od něho. Šápúr zůstal však u něho pracovat. Pak