O. Dorota Jinová posílá po jednom sýru, tunku másla a dvě zabité husy, zmiňuje se o pěkném sklizunku mrkve u dvorů, o snu s dítětem a onemocnění děvečky s pryskýřem. Psáno v Pacově JO října 1640. V. Mt. urozená paní, paní milostivá. V. Mt. S poručení V. Mti. posílám po jednom sejru, tunku másla a dvě husy zabitý. Nevěděla sem, jak mám učiniti, nebyla bych mohla másla složiti pro husy, kdyby byly na živě. V. Mti. milostivá paní, nic sem na poli tento tejden ani druhej nedala dělati, kromě mrkev sem dala u dvorů všech zvydo-bejvati; z milosti boží spotřebu jí máme. U Hrádku jí navybíráno půldruhého koše za štyry prkna, vzala sem jí do zámku sedům pytlů, já toho snáze dochovám, nežli vona šafářka. U Starého dvora štyry koše též za štyry prkna přeznamenité mrkve velké, u Cetoraze taky mají jí z kůš a něco víceji; řep ještě dobejvati nedám až po jarmárce, dáli mi to můj milej pánbůh v dobrém zdraví dočekati. V. Mt milostivá paní jinší hospodářství, co mně přináleží, z poručení V. Mtivýho s pomocí boží já opatřím a spravím. V. Mt. milostivá paní pánbu ráčiž V. Mti. ode všeho zlejho ochrániti a opatrovati, toho V. Mti. na svéch však nehodnéch modlitbách od milýho pána boha vinšovati a žádati na milým pánu bohu nepřestávám V. Mti. milostivá paní, dnes sem totiž přede dnem V. Mti. na jevě čistě viděla a s V. Mti. mluvila, tak jako jindá, ráčily ste mi dáti ňáký dítě chovati, nic nevím, co je to za dítě bylo, pěkný mi se zdálo, pánbu ví, je to pravda, není jináčeji. V. Mti. milá paní, děkuji milosti boží, že mírnýho zdraví od milého pána boha požívám, ale ta děvečka, jak je na Markytiným místě, v sobotu tejden minul, zabolela jí noha u nádobí, když je myla právě v koleně, já myslila, že má růži, jak já jí mívám. Dala sem jí pro ní, tak to stálo asi štyry dni, po tej se jí na témž koleně vyhodilo pět pryskejřů, tak byla s nimi přebídná, nemohu vypsati, udala sem ji na ně pokroutku, ve dvou hodinách pánbu ví, všecky se jí do jednoho slily, v tom sme s ní nevěděli, co činiti; podruhé sem přiložila lístek liliovej, v šest hodin v pondělí se jí propuk, jakoby vořech rozloupl, již z milosti boží jí nic nebude, pochází, to jí na tom koleně vypadá. Malá Anička ta taky stůně chodě na ňáký lámání. V. Mt. milá paní, pánbu budiž na věky pochválen, že na nás ráčil spomenouti a nás svou metličkoa švihnouti pro pokání svatý, abychom na milého pána boha nezapomínali a o tom věděli, že milej pánbu nás v svěj péči a ochraně míti ráčí. V. Mti. milá paní, od tý doby žádnej na Pacově neumřel, jak sem byla na Radenín psala, ale aby neměli lidé stonati, stoní, z milosti boží se hojí. V. Mt. milá paní pánu bohu a šťasnýmu domů příjezdu poroučím. Pánbu ráčiž mi to dáti, abych V. Mli. v dobrým a šťasným zdraví uhlídati mohla; v každým kousku chleba aneb kudy chodím, na V. Mt. myslím a V. Mti od pána boha všecko nejlepší dobrý vinšuji. Amen. Psáno v Pacově 10 Octobris L. 1640. Dorota Jinová Pacovská. — Její Milosti paní, paní mé milostivé cedulka.