Vyhovujíce přání z kruhu čtenářstva Českého Lidu, zahajujeme řadu statí o českých sbírkách musejních. Nejde o jejich dějiny, o popisy obšírné, pouze a hlavně o pohledy, vyobrazení z našich museí, jež by poučovaly, jak jsou sbírky uspořádány, jaký materiál podávají ke zpracování, k studiím národopisným. Museologii české věnována jest nyní zvýšená pozornost v odborných listech a zvláště snaživý pracovník V. Jeníček v Čáslavi soustřeďuje ve svém časopise, o němž jsme v Č. Lidu již referovali, všecky údaje, jež objasňují stav, snahy i činnost československých museí.

O založení a nynější úpravu Soběslavského musea má zásluhy nynější kustos téhož musea, K. L u s t i g, známý čtenářstvu Českého Lidu z referátů o ročence Soběslavského musea. Lustig zasvětil Soběslavskému kraji všecku činnost svou, umí práci organisovati, sbírati látku historickou, statistickou, národopisnou, sám stoje v čele snaživých spolupracovníků, k nimž přidružil se vedle jiných vážený náš spolupracovník, prof. Karel Rozum z Roudnice.

Vyobrazení 1. (str. 24) představuje selskou světnici, věrně vypravenou, oživenou skupinou figurín, mužů i žen, mladých i starých, oblečených přesně, se všemi podrobnostmi podle úboru v jednotlivých obvodech z okolí Soběslavě, z Blatska. Ornament na výšivkách a krojích možná studovati v oddělení, malebně sestaveném, se skvostnými kusy (srv. ve skříni na levo), jehož vyobrazení č. 2. (str. 25) poučuje o bohatosti i vkusu pořadatelském. Vyobrazení 3. (str. 27) doplňuje poznatky o venkovském lidu v okolí Soběslavě výjevem ze života městského: V starosvětském pokoji zámožný měšťan se stařenkou.

V Knihovně Českého Lidu (č. 3.) vydal řed. J. Černý poučnou práci »Příspěvky k české etymologii lidové*, v níž se dovolával též starších českých pokusů, vyložiti původ a smysl slov a úsloví českých zdařile i domyslem, lecjak zosnovaným, často na základě podobného