znění, beze vší vnitřní souvislosti. Bohatou sbírku pokusů o výklad českých slov zachoval ve své knize dobrodružný, rozmařilý a rozkošnický opat kláštera na Slovanech (v Emauzích), neblaze pověstný Matouš Phi-nomus Benešovský (*1550 v Benešově). Vedle Grammatiky české sestavil spis etymologický, ve kterém těžil při výkladu slov českých z pobytu v klášteře emauzskérn, uvozuje doklady z tamějších rukopisů hlaholsko-chorvatských. Život jeho až do vypovězení z Prahy r. 1590 (proslul vypočí-tavoslí, zvláště pokud se týče dedíkací skladeb vydávaných), vedle jiných vylíčil Jireček Jos., Rukověť literatury české, I. 1875, str, 60 4.

1. Selská světnice v Soběslavském museu.

Etymologický jeho pokus, do něhož, jak se zdá, přibíral souvěké výklady na způsob etymologie lidové, má název: „Knížka slov českých, vyložených, odkud svůj počátek mají, totiž, jaký jejich jest rozum, Léta Páně 1587 sepsaná od kněze Mathouše Philonoma, písaře Consystoře Pražské. Vytištěna v Starém Městě Pražském v impressí Jiříka Dačic-kého." Výtisk tohoto spisu jest velmi vzácný. Bibliotheka Musea království Českého má dva opisy tohoto výtisku: 1. Sign. IV. D. 5 s vysvětlivkou : Léta 1587 od Philonoma sepsaná a 1. 1823 od J. Alex. Dundra přepsaná a k cti slovutného národu českého pro všeobecní potřebu k ná-