Naraz vystřízbjél. Tož už by býl na tom hránku,946) aby si z něho dělali škláby takoví palagrámi? Ó, tož to ně'!

Vyskočit napajeděný a ždurýc pěsťaraa do toho, co mu to udětál-Chlap zdvihl ruky taják by sa chfél chytiť tla a packovál947) přes celá izbu ge světnicovým dveřom a tam sa zvalíl na hromadu, až dveři za-drněiy.

Vy grgáni948) jedni! zařval Antoš. — Myš by bylo bývalo čuť běžať, jak ostalo licho. Nájprvéj sa zpamatovál Sula. — Co děláte za hlupiny! křičál a popadňaci štvrtku štramlál949) sa z goralku do kuta, aby mu jí nevyléli.

Chlapi selščí — už tam byli brzo sami — jak by do osího hnízda žgárnúl, začali sa casnovať950) a dolypať951) na Antoša ze všech stran.

Antoš chyťaci stoličku postavil sa ge zdi. Už byl tak na všecko odevzdaný. Oči. vyvalené, hubu celu čérnú, až z něho šfa hrůza. Chlapi hleďaci naň jaksi si nedovířali.

Francek Žalmánků stái u šentyša. Stavíi sa na kalíšek borovičky, už mjél zaplacené a pobíráf sa preč. Vidaci, co je, skočil pomezi chlapy a ohnal sa rukama. Tož ti všeci sa válali po zemi taják snopy, enom jeden ostál stať a toho kopýcnúl Francek do břucha, až sa zvalíl na ostatní a otrčíl čangály. 952)

Poď, Antošů! praví Francek a vyved Trčáíka zadkem přes dvůr g Bečvě. Dyž. chlapi vyletěli za němá na cestu, oni už žatým přešli přes pivovarské trúby g Rokytenském mostku. A tam sa Antoš umýl. Byli by ťa zmlátili, dyby né mňa. Tož myslim včil sme vypořádaní? Byli sme tedová obá ožvantaní a včil už sme v jednom hránku, tož si nemáme co vyčítať, pravíi Francek zpomínajaci na jarmačné, co dál dysi Antošovi.

Antoš si ošmátrál šev na hlavě, tam co ho Francek dysi pizl953) fajku Ja, šak už je to zahojené, pravil. — V pondělí by si's moh řécť správcovi, aby fa vzal do rašplovně, radil Francek Antošovi. Budu k nám včil přibírat Já bych fa tom přiučil, vyděíál bys brzo věcéj. A nemusel bys byť mezi těma chiapisky selskýma. Daj si včil před němá pozor. Ešče ťa nekerý móže mýknúť954) něčím, taják by z nenadohy955) .. . Tož řekneš si tom správcovi ? — Tanu, řeknu si. —

Už dávno nepřišéi Antoš v sobotu tak střízbý dóm. Lehl si, ale nemoh odespať. Mjéi hlavu jak v bravenčím kopenci. Tož si klekí g oknu a začal sa modliť . . .