ozdobeny zářezy. Na hlavici bývá někde hrot. (Srch č. 11.) Dvířky přichází se na záhrobeň z hlíny někde dlážděnou, 1 m. širokou.

S komorou souvisí chlév, před jehož dveřmi jest dláždění, uvnitř stání ze slánic, kulatých borových dřev. V předu jest dřevěný žlab, v koutě přehrada pro odstávčata, z nichž bulíka od ostatních odděluje ještě hraď (pažení). V rohu u dveří stojí barák, na němž jest upraveno lože pro děvečku a pod nímž jest řezanka, stolička, někdy telátko.

M a š t e 1 (konírna, maštal) upravena jest podobně jako chlév. Ve velkých statcích bývá vedle ní ještě maštálka pro jízdecké koně neb hříbě. V ní visí na kolu »strojení«. Není-li tu barák, spává čeledín v hnízdě neb »v psousku« (v kupě slámy v některém koutě) a přikrývá se »pápeřicej« neb pápernicej, maje pod hlavou podslamku neb vích. V chlévě i maštali hoří v noci ve výklenku »blikáček« (lampička), neb svítí tu lucerna na hřebíku. Hnůj kydá se kopáčem a vyváží na hnojník, u něhož stává záchod. U baráků bývá v koutě někdy zcela jednoduchý záchod, zastřený slaměnou rohožkou neb snopky. Za maštali ve zvláštním chlívě jsou umístěny svinské chlévky, v nichž pažení odděluje jednotlivé kusy: podstřeší jich sloužívá za kurník. Přes dvůr za srubem bývá kůlna, vedle řezárna s ruční řezačkou. V Lánech n. D. č. 21. i jinde mají mezi chlívem a konírnou v šíři 3'2 m. »sousek« (řezárna) z něhož se okny hází řezanka do obou místností. Za řezárnou bývá kulnička pro vozejk a sáně a za ní bývá srovnáno dříví polenové a votýpky. Pod okapem stává vobřeznice a bouda pro čtvernohého hlídače Vořecha neb Milora, pod kůlnou vzadu na vidlech sedají slepice a do kukaní na vyvýšeném prkně chodívají na hřád. Před srubem stává »váha«, jejíž části jsou: jeřábek s vidlemi neb okem a ruka či vahadlo s vokovem na straně ke studni a s vidlem na straně protivné, kterým chodí »vokov« (váží se). Hojně váh jest v Holicích, zejména Starých, pro kterouž hojnost pojala snad i váha do znaku městského.

Studeň bývá vyložena štukami, kamenem neb vyroubena dubovými tesami (Čivice) a u vrchu má dřevěné roubení (ohlubeň). Někde mají studně na hák, jinde na rumpál (Lány n. D., Pardubičky), někde roubené studánky zavřeny jsou dvířkami, jež otáčejí se v okách z houžve (Veliny). Starobylou vroubenou studeň šestibokou se střechou mají ve Chvojenci. U váhy stává žlab. Němečtí osadníci v Moravanském udělali si studánky mělké, vyzděné a taškami kryté, k nimž se sestupuje po schodech. Pod oknem u seknice na záhrobní stojí špalek, neb leží tu kláda, na které odpočívají a hovoří domácí pod večer se známými.

Na dvoře neb na zahradě bývá sklípek pro brambory, zeleninu a jiné; patrný jest jen dveřmi, k nimž sestoupí se po 1—2 schůdkách, a vyvýšenou a drnem krytou půdou kolem nich.

Kolem celého statku bývá plot pletený, jehož koly ze starodu bovyho» (50 — 75 cm. od sebe) vobšívají se vopletky z proutí vrbového do výše 1 m. a »zatejní se« (do vrchu zabodá se trní). Do pole neb do zahrady místo dvířek bývá »přelízek» s vylízkem v místě, kde jest plot přebraný (nižší). Ve Svinčanech, Klenovce, Veselí Odr. jsou ploty