Předchozí 0062 Následující
str. 53

Pamatuji se z dětství, jak jsme mluvili: Kujení peďoms ! Aj žůmen ! = Jeníku, pcď sem ! Já nemůžu atd.12) Prásek uvádí ze Slezska dětské řeči fa a gra, zakládající se na tom, že po každé samohlásce a vkládají se do slov slabiky fa nebo gra, po i íi nebo gri atd. Mluví-li tedy jedno dítě řečí fa: »Efestlifi půfujdefeš dofo kofostefelafa, přifijď měfě zafavofo-lafať,« odpovídá druhé zase řečí gra: »Jagra zigritragra něgrepůgrujdugru nagra ragranigri agralegre nagra vegrelkugru.«13)

Tajné řeči dětské jsou arci jen hříčky žertovné, smyšlené od dětí pro zábavu a také proto, aby jim dospělí nerozuměli, avšak jsou též přechodem k podobným složitějším, založeným na podkladu složilějším. Jsou to řeči, jakými mluví mezi sebou a tajně se dorozumívají i umlou-vají žebráci, vandrovníci, potulní prodavači, kramáři a zloději; tyto řeči jsou zr.ámy v zemích slovanských, německých i románských, ba i v Asii. Studiem jích u Slovanův obírali se Jagič Vatroslav a Dr. I. D. Šišma-nov.14) Výslovně připomínáme, že by bylo záhodno, aby naši sběratelé doplnili svůj materiál po této stránce. Srv. v tomto čísle stať V. Hájka.

Aug. Šebestová:

Lidské dokumenty z Moravy.

Na staveništi. Hej, mistře zedníku, kloní se vám to jaksik na bok, držte to (zeď1, ať vám to nespadne. — Ále co plkcete (mluvíte), člověče, to vám větr krůtí očima.

*

Dělník: Dneskaj to máme cakra túru s téma zednikama. Je jich tu ale osn, z každýho palagrafu (paragraf) dvá a tož chcú kolikerý maltu. Půjdu si rač trochu zavdat, je to maltisko těžký jak čert.

*

Mistr zevlujícímu dělníku: No, nestyď se, nabírej maltu, Václave, nestyď se. Zedník nářečím klobouckým: Von se dívá za jeho Handuló. Hanička: Dybyste vy nechali lidi za pokojem!

No, jak je mistře na světě? —- Ale zle, člověče! — Vám zle? — A jak! Nemožu si tu zasadit se ženskýma, všecky mě chcú. — Se mnú bylo horší, měl sem než jednu holku, povdá: »Mám sedn tisíc hotových.* Jářku a kde jich máš? »No na placi, pod vrbama*. Měla všivota sedn tisíc vepřovic (cihel) a aji ty ji rozmokly.

*

Poď sem, Rozárko, mezi nás, dám ti hubičku. — No ba, já vám o fiu stojím. — No co si myslíš? To máš lepší, jak něco z muky.


12) Zibrt vzpomíná též tajné řeči z Jihočeska. Český Lid V. 370. — l3) Prásek V., Vlastivěda Slezská I. 126. — u) Viz Zíbrt, Český Lid V. 369-71.

Předchozí   Následující