troubí, do stáda má se hnát, a dyž 'dou k děvčeti ženiši, má se vdát.« Zamešká-li se příhodná doba, jest již snad navždy ztracena.

Pastýř přiháněl z pastvy domů v poledne a vyháněl zas' ve tři hodiny odpoledne. Po císařském (sv.havelském) posvícení pásl od devíti hodin ráno do tří odpoledne. Měl silnou hůl, která byla ozdobena aspoň třemi železnými kroužky, jež byly navlečeny na železné skobičce v holi zatlučené a jimiž chřestil; byla prý čarovná, neboť když ji slouha do »pastvjiště« zabodl a na ni si kabát pověsil, musil se dobytek kolem ni pásti a nemohl se rozutíkati. A stalo li se to přece, »obracel« mu ho ovčácký pes, cikán, který mu znamenitě sloužil.

Za tuto službu měl pastýř od obce pastoušku, obecní louku, pole a >sejpku<; tuto dostával kolem sv. Ondřeje. Každý sedlák mu dal půl strychu žita, půl strycha ovsa a věrtel pšenice a o žních dostal již od každého sedláka pět »kopiček« (mandelů) žita a dva mandele (čtyřicet otýpek) ovsa, což se mu až k pastušině dovezlo. Kromě toho dostal na penězích od chalupníků, kteří platili z kusu«, z krávy dva zlaté, z telete zlatku. Jak z toho jest viděti, míval pastýř dosti dobrý plat; proto se držíval na místě a bylo-li třeba nového, hlásilo se jich vždy dost.

Na sv. Ondřeje dával za to pastýř sedlákům zase svačinu ; chalup-níci jí nedostali. Přichystal v pastoušce pečenou husu se zelím, kyselý sýr s chlebem a vědro »pjiva« ; nebyla-li husa, navařilo se dost jiného masa. Ta se ptával pastýř a prosil sedláky : »Já bych prosil, esli ste se mnou spokojený, abyste mě tu zas nechali. »I sme! sme! odpovídali sedláci. »Zůstaneš tu zas!« Nebyli-li sedláci s pastýřem spokojeni, nedošlo ani na svačinu ; věděltě již dávno, kolik uhodilo a že mu již odzvonili. Škoda svačiny pro sedláky !

Podobně »zjednával« se i obecní kovář na příští rok. V Nákří u Netolic na př. roku 1889 dalo se to následovně : Na počátku června prosil obecní kovář představeného, aby dal »hromadu«. Druhý den na to běhalo již po vsi děvče představeného s ohláškou, která byla přilepena na »palici«, »ryehtářském právu«, aby se sešli sedláci u představeného příští neděli po požehnání, že se bude »jednat«.

Po požehnání trousil se pomaloučku jeden sedlák po druhém k představenému, pokuřuje si ze své dýmky. Světnice se plnila, plnila, až nebylo skoro místečka kam si sednout, neboť bylo dnes na zub dobré sousto a na žízeň dobrý mok protivínský. Sedělo se na židlích, lavicích i postelích a »bafalo«, že nebylo v sednici viděti. Obecní kovář přichystal pro své pány dva velké bochníky bílého domácího chleba, dva talíře kyselého sýra, kopu vajec na tvrdo vařených a půl hektolitru piva. Když se sousedi trochu podveselili a jazyk více rozvázal, tázal se kovář, jsou-li s ním spokojeni a zároveň žádal, aby mu kovárna zase byla ponechána a s tím ovšem i něco polí, kovárně přidělených. Pilka svědčila o dobré shodě mezi obcí a kovářem.