dem. A já jsem: vy Bohové jste a synové nejvyššího všickni.< A Rekové, potom na větším dile všickni slovanští národové jmenují své kněží nonoi, to jest Bohové, nebo Bůh uprostřed kněží v sněmích duchovních rozeznává o víře. Nynější pak Cechové, když chtí uháněti kněze, tehdy ho jmenují nejpěknějším jménem Pop, to jest Bůh.

Kněz slově od kněh obojích práv duchovních i světských, jakožto podle naučení svatého Pavla, který napomíná svého Timotea, jak se má v soudech chovati, maje moc souditi duchovní i světský lidi. Poněvadž pak to slovo kněz obsahuje v sobě nejvyšší všecku moc nad lidmi. Moz-kvané a Rusové jmenují svá knížala kněžími : ne že by připisovali jim obojí moc, než že v slovu takovém více je chtějí uctiti. Nebo kněží jmenujíce Bohy, vyšší je nad knížata pokládají. Odtud kníže, to jest menší kněz nebo jest deminutivum ab ipso kněz. Že pak se tak vykládá kněz od kněh důvod máš toho, že Rusové a Mozkvané tak jmenují kněžny své Kněhyně, z kteréhožto slova hned se otvírá rozum toho jména kněz. Kristus Pán jest knězem podle ouřadu Melchisedechova, tak jakž David v svým žalmu stým devadesátým dí: Melchisedech byl knězem Boha nejvyššího a králem v měslě Sálem. Jest pak knězem do skonání světa, podle té řeči Davidovy : »Ty si knězem až na věky podle ouřadu Melchisedechova až na věky, to jest do skonání světa « Kněžský ouřad vlastně jest obětovati oběti Pánu Bohu, tělesné i duchovní. Tělesné oběti oběloval Ábel, kněz první po otci svém Adamovi. Melchisedech obětoval chléb a víno, Kristus Pán začal obět pod spůsobami viditelnými při večeři poslední a vykonává ji až po dnes a bude konati až do dne posledního v svých knězích, aby se proroctví vykonalo Davidovo: »Ty si knězem až na věky podlé ouřadu Melchisedechova,* to jest obětujíce tělo své pod spůsobem chleba a krev svou pod spůsobem vína. A poněvadž Melchisedech netoliko byl jest knězem, ale také i králem, tehdy Kristus kněz a král po dnes kraluje v svých knězích nad lidem svým křesťanským.

S y n od jsi a N to jest narozen. To jest vlastní věc syna, že se rodí z otce. Syn Boží se rodí z Otce svého však bez počátku. Toho jména syn uděluje všemu stvoření rozumnému, jako : duchům nebeským a lidem podle písma svatého. Nebo Job v prvním rozdílu dí : Jednoho dne, když přišli synové Boží, to jest Anjelé, přišel i Satan. Potom svatý Jan v čtení svatém v prvním rozdílu dí o lidech : a dal jim prý moc, aby synové Boží byli, těm, kteří věří ve jménu jeho, kteréžto jméno jest znamenité, ale však ho Kristus přeje svým věrným.

Dědic od děda. Vlastní věc synův, aby slouli i byli dědicové a nápadníci statkův svých olcův. Svaly Pavel praví, že sme dědicové Boží a spolu dědicové Kristovi. Kdo tomu spoludědictví rozumí, snadně dá místo, že všichni Svalí v nebi všecko mohou, jakož i Lutherus pověděl.

Člověk od celý věk. Adam židovsky, nebo od něho pošel celý věk lidského pokolení. Věk jest všecken čas od počátku světa až do skonání jeho. A tak velmi pěkně dal národ slovanský to jméno lidem podle pravé vlastnosti. Tím jménem Adama nazval Bůh i Evu. Adam nic jiného není než člověk. A protož ono písmo v knihách Mojžišových prvních