Současné české lidové písně o porážce Napoleona I. na Rusi a u Lipska.

Neslavný útěk Napoleonův z Ruska a zvláště jeho porážka u Lipska oslavovány byly všude po Evropě. Raženy pamětní mince a osobnosti, spoluúčinkující v tomto dramatu, zvěčňovány písní, dlátem i štětcem. Zvláště poesii naskytovalo se mnoho látky. Tak na př. Němci děkují právě tak zvaným válkám za svobodu vznik básní Kornerových, ohnivých, nadšených a láskou k vlasti a svobodě dýšících. A nejen poesie umělá, ale i lidová chutě chápala se látky, jež se jí v tak velkém množství na-skytovala a která, ač téměř napořád povahy chmurné, přece jen svou rozmanitostí a velkolepostí neodolatelně lákala. Proto na sta písní ve všech jazycích evropských kolovalo a hlavní osobou a předmětem všech byl »malý korsický kapráU, jehož kultus se v době naší opět obrozuje. I píseň česká zmocnila se také brzy této látky a po bitvě u Lipska rostly české písně, skládané na oslavu vítězství spojených vojsk u Lipska jako houby po dešti, a ze všech vyzníval jásot, ples a téměř dětinná radost nad tím, že sňato s evropských národů jařmo poroby a bídy, v něž je uvrhla Napoleonova panovačnost a nenasytná touha po slávě

Z množství těchto písní zachovaly se nám jen skrovné zbytky. Písně tyto nebyly uveřejňovány v některé knižní sbírce; byly to pouze písničky, vzniklé a rozšiřované právě tím způsobem jako naše dosavadní písně jarmareční. Mnohé z nich, pravé to jepice, přežily sotva den svého vzniku. Po sestře mého dědečka, Anně Tomáškové z Opočna, jež se dobře pamatovala na dobu Napoleonova ústupu z Ruska a na bitvu u Lipska, chovám tři, obsahem i textem dosti zajímavé současné písně. Jsou zbytkem z dosti objemného »špalíčku«, jehož ostatní díly z nerozumu a ukvapenosti zničeny byly. Tištěny švabachem na hrubém, hadrovém papíru ve formáte malého kvartu.

Prvá, nejzajímavější z nich nazvaná: »Nová píseň mládencům a pannám na světlo vydaná«, jest ozdobena obrazem jezdce ve vojenském kroji tehdejší doby a opatřena typickou chronologickou zprávou: »Vytištěná roku tohoto« a obsahuje dále ještě poučení, že se zpívá jako: »Jak jsem začal tak dokonám, nechám milovánu etc. Čítá 16 stručných dosti řízných slok a není, pokud se mluvnické správnosti týče, o nic horší než podobné plody nynější doby.

Skladatel byl nepochybně vojákem, jest ve svém líčení stručným, ba plastickým a dobře asi znal téměř všechny hazardní hry své doby. Celá píseň překypuje sarkasmem a skladatel ponechává většinou slovo samému Bonapartovi. Konec korunuje pak morálka toho smyslu, že všichni hráči, i ti, kteří o štěstí a blaho národů hrnjí, špatně končí. Neváháme