tuto píseň, vzniklou za živého ještě dojmu katastrofy Berezínské, doslovně čtenářstvu podati.

1. Poslechněte lidé málo, co se bude zpívati, co se stalo v ruské zemi, vam vypravovati, jaká hrozná historie, jak nyní slyšíme, proč Bůh tresce nepřátelé, patrně vidíme.

2. Napoleon, král nad králi, svou velkou mocností chtěl dobyti ruské země, Bůh mu kročil v cestu, třikrát a šedesát tisíc lidu také bylo zajato svou mocností od lidu ruského.

3. Neprospěla sila jeho, flinty, hrozné kusy, proti Bohu nic možného, jakž to nyní zkusí, pýcha neb jeho nádhernost, jestiť zahanbená, po Bohu chtěl on sám býti osoba jediná.

4. Bůh na nebi jest jediný, který všecko řídí, nechce se více dívati na ty veliké křivdy, vůli tobě nechal vládnout dle vlastní libosti.

5. Jeden tisíců osmistém v tom dvanáctém roce Bůh bojoval jest s Francouzi, trestal jejich -vůdce, dopustil na ně hlad, zimu, aby prachem nebyl, jeho rukou nejsvětější mnoho ti?ic pobil.

6. Michal jsem já dlouho karty se všema monarchy celou říši, Rakousy, měl jsem dobré trumfy, jak ale jsem dycky dělal, celou říš obehrál, naposledy v ruské zemi jsem exerciroval.

7. Dvacet let jsem pozorně hrál, tarok maje karty, naposledy jsem já ztratil pak i ty taroky, krále, páni se rozprchly, zisk nyní zůstal v ruce, nyní jsem já všecko prohrál v tom dvanáctém roce.

8. Ještě jednou začít musím s nimi piky hráti, kdybych mohl rapik dělat, mám co vinšovati, čtrnáct králů již mám v ruce, nemůžu nahoru, již máji Rusi čtrnáct taušů a kvintmayoru.

9. Nyní jsem sobě umínil hráti i trapule. krále, kavale a panny, ty vezmu do boje, dámy kozáky pobrali, kopy a špády mám, baštony nám uděloval ten ruský císař.

10. Chtěl jsem dělat šestadvacet neb dvaapadesát, Alexander císař ruský neumí se mnou hrát, neměl špády ani kopy, baštony pořád hrál, naposledy mou armádu i mě marčem udělal.

11. Mám-li začit půl dvanáctý, tu mně půl vychybí. budu hráti dlouho s nima, nemám k tomu lidi, budu volat resto, resto, již nemůžu bank bráti, kde jsou moje jenerály, co v Ruších jsou zajati.

12. Naposledy již začínám jednatřicet hráti, by mohli hloupí Moskvané tu mou hru poznati, oni hráli až přes příliš moje kusy a servis, naposledy z mé armády nepozůstalo nic.

13. Napadlo mně fáro hráti, to ani neumí, bych mohl mé krále dostat domů z ruské zemi, bank velký musím vsaditi, nevím komu padnu, neb oni mají velká břicha hladoví Moskvané.

14. Již jsem také okusíval s nimi brantl hráti, sólo jsem já první vyhrál, v Smolence také, super sólo to v Mo>kvě Rusové mord králi,*) chtěl jsem také petl hráti, tu se mně vysmáli.

15. A tu znali hru kozáci, s námi hráti cviká, ty tři karty znamenaly pistole, nůž, pika, každý píchal, sekal dosti, až praskaly kosti, ty nám pěkně vin-šovaly vánoční slavnosti.

16. Tak se stává velkým hráčům, nikdy dost nemají, naposledy o své vlastní sami přicházejí, kdo stoji o statek cizí, svého jest sproštěný, tak máme již přiklad z toho ten rok v ruské zemi. Konec.

Druhá píseň o třinácti slokách, nadepsaná : »Nová píseň z příběhu této vojny sepsaná*, jest ozdobena rytinkou, lesní roh představující a opatřena letopočtem 1814 a >zpívá se obzvláštní notou«. Vznikla jako