následující písnička po bitvě u Lipska, kterou opěvá a neliší se od předešlé svou tendencí, za to není ale tak řízná a končí apostrofováním falešných proroků, by Bonaparta, jehož chtěli králem míti, litovali — a napomenutím, by všichni císaři (Františku I) poddáni byli a jej jako otce poslouchali. Podobnou dikci má třetí, 11 slok čítající písnička, nadepsaná : »Nová píseň z příběhu této vojny vytažená, bez veškeré typografické ozdoby a udání roku. Jako na obou předešlých neudána tiskárna. Zpívá se jako: ^Maličko mě poslechněte. Dovolávání se »falešných proroků* a téměř na sloro stejná morálka jako v písni předešlé ukazují na společného autora. Odchylná jest pouze poslední sloka, obsahující útěchu děvčatům, pro něž byla tehdáž velmi smutná naděje na vdavky.

Zpívá se obzvláštní notou.

I. Zastavte se vlastenci, slyšte, co zazpívat chci, o francouzském pronárodu, jakou on nadělal škodu, to v rozličných krajinách, jest zapsáno v novinách.

i. Nejprve Francouzové Ludvíku šestnáctému živobytí odejmuli, knězi ze země vyhnali, parlament si zvolili, svobody si hledali.

3. O té jejich fúrii mnoho lidi v světě ví, přelezli mnohé krajiny, oloupili mnoho lidí, blízko třech a dvacet let sužovali celý svět.

4. Přemohl mnohé zemi, moc vylil lidských krvi, musili mu všechno dáti, pro lidi, pro koně taky. nač si jenom pomyslil, všeho dostati musil.

5. U Vídně a u Brna, to byla tvá špižírna, tams měl peněz, masa, vína, poroučels pšeničného chleba, na fuyřpony jezditi, měls dobré živobytí.

6. Na tom na všem nepřestal, do Ruslandu svůj pád vzal, tam tě Rusi naučili, dost ti tvou armádu zbili, a sáms byl skrze židy vyvezen z ruské zemi.

7. Tu Bonapart strápený útěk.vzal na Drážďany, začal je silně šancovat, císař Rus, Prajz vzali naň pád, tam ho mnoho pobili a z Drážďan ho vyhnali

8. Nechť saský kurfiřt poví, jak se Francouz štajfoval, dost Drážďany šan-covali, jak s ním bylo v patálii, pozbyl kusy munice, a lidu na tisíce.

9. Vzal Francouz reter k Lipsku; naši naň šturmem hnali: znovu zas re-terýroval, po lesích, polích utíkal, tu ho moc pohnulo, ve vodě se potopilo.

10. A tak na všechny strany padli do jeho zemi, sebrali kusy, munice, lidu ztratil na tisíce, odebrali korunu, svrhli ho s jeho trůnu.

II. Jak ti to krutě přišlo, Bonaparte, pověz mi, když si ty již byl ehycený, Elby ostrov odvezený, to máš za své zaslouženi, tam vezmeš své skončení.

* 12. Bonaparta litujte, vy falešní proroci, chtěli jste mít za krále, četli jste mu štěstí stálé, již se vám zmát rozum váš, císař zůstane pán náš.

13. Jemu poddaní budeme, jak otce poslouchejme, co mu patří, dejme jemu, co Božího, dejme Bohu, a tak Bůh dobrotivý dá nám časy pokojný.

Jako: Maličko mě poslechněte.

1. Žádám vás, vlastenci milí, abyste nelitovali zde se zastaviti, neb nastal nám veselý čas, může mít každý radost z nás, a Boha chválící, že on nám dal vítězství nad francouzskou chytrosti, jeho síla neplatila, když u Lipska bitva byla musel pryč utéci.

9. Dvě stě a padesát kusů a devět set silných vozů s municí mu vzali, zajatých přes osm tisíc a co jiných věcí, to víc, co naši dostali, co komendiro-vali nejvyšší jeneráli Betranda a Laurystona a taky chytrého Reinera, k tomu deset jiných.