4. Skupina loutek.

Nová studie o loutkovém divadle shrnuje vše, co asi dlužno věděti o loutkové hře již ve starověku a potom u jednotlivých národův evropských. Zvláště nás zajímá výklad o loutkách v zemích českých. Spisovatel s vytříbeným vkusem uměleckým provází popis řadou názorných, původních obrázků, na něž u výběru v tomto čísle s laskavým svolením pana autora a nakladatelstva upozorňujeme, odkazujíce ovšem, pokud se týče podrobností, k výborné knize Novákově.

Z památných her, oblíbených podle cizích vzorů také u nás, jsou prostinká divadélka, zařizovaná pod širým nebem, bez dekorací, bez pev ného jeviště, kde loutkář má směšné figurky jako rukavice navlečené na rukou a baví němohrou, pohřbem králická a pod. (Viz vyobr. č. 1. na str. 96.)

Život a působení prvního loutkáře Mat. Kopeckého vylíčen jest od L. Nováka ve zvláštní, poutavé kapitolce. Oceňuje spisovatel jeho budi-telskou snahu. Vlastenci Thám a Hýbl napsali pro jeho divadlo hry zvláštní, na probuzení citu vlasteneckého. Jeho pouti po vlastech českých přinášely zdárné ovoce. Pod rouškou nevinných her s »pimprlaty« budil Kopecký národní cit, lásku k vlastí, jak vhodně také ukázal Fr. A. Šubert dne 28. září t. r., když zasazovali v Týně n. Vit. pamětní desku prvnímu českému loutkáři. Z dvaceti dětí Kopeckého pokračoval v tradicích svého otce Václav Kopecký (f 1876). Jeho dcera nejstarší Arnošta (nar. 1846) ujala se po smrti svého otce loutkové společnosti, a putuje po Čechách, provozuje hry svého děda, nazpaměť plynně odříkává je v původním znění (přes 30 her.) Jako poklad chová staré, původní loutky. (Viz vyobr. č. 2. na str. 97.). Rádi čteme u L. Nováka zprávu, že »budou tyto památné