* Odkud slovo „Mulišák". V čísle 1 Českého Lidu str. 51 podává p. Jan Soukup nový vyklad slova Mu lišák, a sice odvozuje slovo toto přesmyknutím hlásek z Mikuláš. Výklad tento jest sice důmyslný, ale přece nemohu s ním souhlasiti, a to z dvojího důvodu: 1) Takové přemístění hlásek a slabik, o jakém mluví pan Soukup, není nic vzácného v mluvě žertovné. Srv. na př. lapicajt místo policajt, žabant, m. bažant, študý chudent m. chudý študent a j. Ale vždycky při tom pozorujeme, že koncovka zůstává nezměněna. Tak z Mikuláš mohlo vzniknouti Kumiláš, nebo Mulikáš, ale nikdy Mulišrik. 2) Důležité jest, že vedle tvaru Mulišák vyskytuje se také Mulisák; pochybuji, že by Mu-lisák mohlo'vzniknouti z Mikuláš, poněvadž hláska s v tomto slově jest příliš výrazná Zůstává tedy tvar Mulišák podle p. Soukupa nevysvětlen, kdežto podle mého výkladu z »mulisi< nebo »muliši« (kteréžto znění uvádí též p. Soukup) snadno se vysvětluje obé: Mulišák. i Mulišák.

Přísaha zvoníkova v Klatovech. (Z knihy pamětní, sepsané od V. V. Voříška, měšťana Klatovského r. 1722, rukop. siyn. musejní knih. IV B 1, fol. 67.) Já N. přísahám Pánu Bohu všemohoucímu, blahoslavené a od hříchu počátečního neposkvrněné Rodičce Boží Panně Mariji a všem Božím Svatým, též J. Mil. Gis. Král. Panu rychtáři, panu purkmistru a pánům radním jakožto collatorum pravým chrámu Páně farního v král. městě Klatovech pod titulem Narození P. Marie založeného, jakož jsem do téhož chrámu Páně za zvoníka přijatý a ustanovený, že v té práci po všechen čas, jak dlouho v ní zůstávati budu, vždycky pilně, bedlivě a věrně, čistotně a střídmě se chovati, chrám Páně a všecky věci mně svěřené, bud" že by do inventáře pojaté byly, neb nebyly, tak aby z nich žádná k zmaření, k porušení, k zanečištění, k ztracení a k ohyzdě mou vinou nepřišla, pilně opatrovati, šetřiti a vážiti chci. Dvéře všechny, jak kostelní, tak obzvláště sacristie, na kruchtách, dobře a bezpečlivě a opatrně zavírati, zvonění kdy a jak potřeba jest většími neb menšími zvony, obzvláště v létě v času bouřek a hromobití, jak denně, tak nočně dle největší možnosti nezameškávati, v ty pak zvláště časy nestřízlivosti se vystříhati, na světlo v chrámu Páně jak na oltářích, po stolicích, hrobích, tak na kruchtách bedlivý pozor dáti; všecku službu v chrámu Páně, na čemkoliv ta záleží, potřebnou ochotně, volně a poslušně vykonávati, v čas služeb Božích pilně světlo utírati, křiky, peské rvavice pře-trhovati; z chrámu Páně nevycházeti, sacristie otevřené nenechávati, ji žádnýmu, tím méněj klíče komu svěřovati, jak kostel, tak oltáře, obrazy a všecky věci mně svěřené od prachu v čistotě zachovati, důstoj. velebn. panu děkanovi a pánům kostelníkům poslušně věren a volen býti, k ne-mocem a jiným ženským žádostem žádných posvátných věcí. obzvláště