Staročeské právní zvyky.

Když páni potaz naleznu a vynesu, že by jměli o to sedati a životem pokázati: tehdy obě straně již nejmáta nikam v radu otstúpiti. Tehdy řečník póvodóv jmá řieci: »Pane sudí! tento ottudto prosí, aby jemu dán byl pán, jenžby jej naučil, kterak jmá k svému vrahu přistú-piti, a kterak jmá v šranky vjíti, kterú nohů napřed, a kterú potom, a na kterém jmá koleně pokleknuti před vámi a v kterém miestě, a kterú ruku jmá klín své sukně držeti, a kterak jmá řieci dřieve nežby tím klínem svého vraha udeřil, a kolikrát jmá udeřiti, a dokud' jmá klečeti, a kdy jmá povstati, a kdy by jměl z šrankóv vystúpiti.

Potom řečník pohnaného jmá řieci: »tento pohnaný (pojmenuje jej), chce svú nevinu pokázati, i prosí, pane sudí, aby jemu byl dán pán, jenžtoby jej naučil, kterakby jměl vstúpiti v šranky,« i též učiniti, jako jest první řečník prosil.

Tehdy pán, ježto jest vydán póvodu, jmá nad hlas řieei: »Slyšiž! kdyžť káži do šrankóv vstúpiti, jmáš pravú nohů napřed kročiti a levú potom; a když před pány přijdeš, jmáš na pravém koleně pokleknuti, i máš pravú ruku s pravé strany za klín sukni vzieti, i jmáš držeti, dokudž nekáží páni tím klínem svého vraha udeřiti.*

Potom pán, kterýž bude vydán pohnanému, jmá nad hlas řieci: »Slyš! kdyžť káži v šranky vstúpiti, jmáš levú nohů napřed vkročili a pravú potom; a když přijdeš přede pány, jmáš na levé koleno pokleknuti i jmáš sě ujieti levú ruku za klín z levé strany; držiž a nebij, ani vstávaj, dokudž nebude kázáno.«

Tehdy řečník póvodóv otieže, a řka: »Pane sudí! již-li móže póvod vstúpiti v šranky?« Tehdy sudí die: »vstup!« A když přijde přede pány, a klekne, i klín sukně s pravé strany v pravú ruku vezme: tehdy řečník pohnaného takéž otieže, a řka: »Pane sudí! poniavadž póvod již jest v šranciech, již-li móže pohnaný také v šranky vstúpitik §. A když sudí die: »již«; a když již na své miesto s levé strany přijde, a na levé koleno poklekne, a s levé strany klín sukně v levú ruku vezme, že již oba hotova budeta: tehdy řečník póvodóv žádati bude pána, aby jej naučil, kterak jmá řieci, dřieve nežby klínem udeřil svého vraha. A řečník také pohnaného bude prositi pána, aby jej naučil, kterak jmá řieci, dřieve než svým klínem proti póvodovi udeří.

Tu pán daný póvodovi nad hlas die: »takto jmáš řieci: ty Petře (nebo kterak jemu jméno dějí) slyš! pravímť, žes mój vrah, neb si zabil Jana (neb kterak jemu jméno dějí) bratra mého vlastnieho odtudto (pojmenuje), na pokojné cestě bezprávně; a to chci pokázati mým životem na troj život, jakž mě právo zemské a páni naučie.* §. Tehdy pán vydaný pohnanému nad hlas die: »Ty jmáš řieci k póvodovi: slyš Jene