Č. I. Rej skřítků a lesních panen na pražské divadelní ceduli r. 1825. Kreslil Zd. Laštovka.

Letošní knižní trh vánoční honosí se několika zajímavými novinkami. Našim umělcům a spisovatelům zalíbilo se ve zkazkách o šotcích a skřítcích. Divnou shodou několik letošních knížek vánočních obírá se

pověstmi těmito na základě íradice lidu českého. Není to žádná reklama, upozorňujeme-li zvláště na dvě vynikající podobné knížky, jak prakticky těžil umělec i spisovatel z domácího zdroje, z představ lidu československého o povaze a podobě šotků, hospodáříčků, diblíků, skřítků.

Za dob starších proslula kresba ve známém rukopise »Codex giganteus«, chovaném nyní v Štokholmu. Byl psán od písaře Soběslava v benediktinském klášteře Podlažickém. R. 1295 byl od kláštera zchudlého zastaven klášteru Sedleckému, od něhož získán byl pro klášter Břevnovský od opata Bavara. R. 1648 byl odvezen do Švédska a chová se tam posud. Obsahuje mimo jiné (skladby náboženské a historické) nigromantii, čarodějnické návody a tam na 1. 290 vyobrazen satan. Na tolo vyobrazení upozornil již J. Dobrovský" a zvláště Dr. Pečírka, jenž poskytl Dru I. J. Hanušovi materiál ku domněnce, že tu znázorněn »bůžek« staročeský, »diblík*. S tímto názvem (ovšem vy-bájeným) srostla představa, jak si dlužno my-

Č. 2. Tak zvaný „diblík" staročeský z ruk. „Codex giganteus" v ŠtokholmuKreslil Zdeněk Laštovka.