veliké rány jako od kovadliny. Šli po hlase, až přišli skutečně k jednomu kováři. Měl pět tovaryšů, kteří dělali věci k ukřižování Pána Ježíše, Prosili o nocleh, kterého se jim také u kováře dostalo. Panna Maria posadila, jak venku se dělá, Ježíška před chaloupkou do trávy. V tom vyběhlo z chaloupky děvčátko, které nemělo jedné ruky a kterému se Ježíšek tolik líbil. Panna Maria řekla tomuto děvčátku: »Podej mi toho Ježíška.« »Kterak Ti ho podám, když ručičku nemám ?« »Jen se sehni a podej mi ho.« Děvčáiko se sehnulo a hned mělo obě ručičky. Kovář a kovářka měli velikou radost, že se jim děvčátko tak uzdravilo. Ihned vzali »takové světské lidi« do chaloupky, pohostili je a vystlali jim pěkně postel. Ráno ji zase pohostili a ukázali jim cestu těmi lesy. Když se Panna Maria ptala, co to dělali, řekl jí kovář: »Věci k ukřižování Pána Ježíše.« Panna Maria hořce zaplakala. Pial se jí, proč pláče, a dozvěděl se, že Ježíš jest děťátko, co jest u něho a co kováři děvčáiko uzdravil. Kovář již nepracoval o těch věcech dále. Propustil ihned tovaryše a živil se od té doby poctivě jenom hospodářstvím. Což to bylo všecko plátno, že jim ukázali cestu, když ty hory byly tak veliké. Bloudili zase celý den. Jenom to lepší měli, že měli co jísti a netrpěli hladu. Dalť jim kovář á kovářkou také na cestu. Už zase schylovalo se a hnedle byla tma, a oni pořád nic; cesty nenacházeli. Když ještě kus cesty šli a neměli již žádné naděje, tu vyřítilo se na ně 12 loupežníků. Myslili, že přepadené okradou. Když však viděli, že jsou tak chudé oblečeni a ničeho nemají, chtěli je aspoň zabiti. Když už se o tom radili, šel vůdce ještě jednou k Panně Marii, která měla něco zabaleného. Myslil, že jsou tam i peníze ukryty. Vzal za to a hle! — tu vidí roztomilé, krásné děťátko, které se mu neobyčejně líbilo. I bylo mu líto tohoto dětátka. Rozhodl se, že všecky vezme do svého obydlí, ale tam rodiče v noci, až usnou, zabije a dítě si nechá. Panna Maria večer prosila ženu lupičovu o trochu vody, aby děťátko mohla vykoupati. Lupič měl dítě ohyzdné, samé strupy a bolesti. Když Panna Maria vykoupala Ježíška, řekla ženě lupičově, aby v té vodě i své dítě vykoupala. Jen je tam vložila, již bylo zbaveno všech škaredých vředů a boleslí. Ani ho poznali nemohli, jak bylo krásné. Tu loupežník i žena jeho hned poznali, že to cizí dítě v domě není nějaké obyčejné, ale božské. S lítostí vyznal se loupežník Panně Marii a sv. Josefu, že jenom proto je vzal k sobě, že je chtěl usmrtiti. Pohostili je co nejlépe a ráno jim dali ještě jídlo na cestu a šli je vyprovodit daleko, daleko přes les. Aby jich nikdo nepřepadl, dal jim list, který je chránil proti všem loupežníkům. Byltě (náčelníkem) vůdcem loupežníků. Litoval svého minulého života, že tak nespravedlivě žil a že pořád jenom nouzi měl, ač tolik lidí oloupil, ano i usmrtil. I řekla mu Panna Maria, aby si sbíral růže, co vyrostou v její šlépějích, že jim přinesou dost bohatství. To se také stalo. I zanechal od té doby loupežník svého života zlého a stal se z něho hodný člověk. Litoval svých hříchů až do smrti. Když vůdce loupežníků ještě daleko Pannu Marii s Ježíškem a sv. Josefa vyprovodil, nezbloudili již více. Ani loupežníci jich už nepřepadli. Šťastně dostali se do Egypta.