sě s ním smluvil . . a to po třikráte, vždy V šesti nedělích. Načež následovaly ostatní stupně exekuce: Vzvod, panování a odhádání dědin pohnaného v penězích hlavních. Pak když sě to vše dokoná a pohnaný nesmluví se s póvodem: tehdy póvod kdež by kolivěk nalezl pohnaného, má jej jieti nebo zabiti a prokole jemu stehně, i má jej k ocasu koňskému za nohy přivázati, nic s něho rúeha nesvláče, i vléci jej pod Pražsku šibenici. I má to opovědieti úřadníkóm a komorníka vzieti, aby jej ohledal. A když to komorník vyzná, má to ve dsky vložiti, a žádný toho nemá mstíti (Řád Práva zemského § 22).

Soudní bitva sirotka. Když by kto let nemaje, z hlavy otcovy neb kterého jiného přietele chtěl koho pohoniti: má sě ve dsky sirotkem psáti a řečník jeho má jemu sirotčie právo ohraditi. A pakli by jemu ohradil právo sirotčie, tehdy kdy by měl vstúpiti do šraňkóv a klín v ruku vzieti a udeřiti proti pohnanému: tehdy móž kterýžkoli přietel jeho vstúpiti a zaň súd vésti až do bitvy. A když by sě měl bíti, tehdy len sirotek má státi před šraňky, meč a štít drže, a fen přietel má ten meč "a štít vzieti z jeho ruku, i bíti se zaň s jeho vrahem až do skonánie. (Řád Práva zemského § 14. a Pán z Dube § 13.)

Útočiště neboli asyl a. Pohnaný pro hlavu, jenž by nedostál právu a proto stíhán byl od původa na smrt, kdyžby byl u své ženy oddané nalezen a ona jej objala anebo svým ruchem přikryla, právo bylo, že od ní neměl vzat býti, ani které žalosti trpěti. — A také když by byl u hrobu sv. Vácslava v Pražském kostele anebo před královu česku, také tu nemá vzat býti, ale pokoje požiti. (Řád Práva zemského §22.)

Když se Ježíšek v Betlémě narodil, chtěl jej Herodes zabiti. Anděl se zjevil sv. Josefu a Panně Marii, aby utekli s Ježíškem do Egypta. Vstali o půl noci, zabalili Ježíška, vzali si oslátko a utíkali do Egypta. Přišli do takových velikých hor Judských, že nebylo viděti jen do nebe a na zem; lesy byly tak a tak tmavé. Zesmutněli, nebo nevěděli, jdou-li dobře. Uprostřed hor zabloudili. Protože s sebou ani chleba nevzali, měli všichni tři hlad, i Ježíšek, i Panna Maria i sv. Josef. Jenom vodu měli, když přišli v těch Judských horách k nějakému potůčku. Ježíšek hlady plakal. Když jej Panna Maria celá utrmácená na zem posadila, přilétali ptáčkové k Ježíškovi, poskakovali mu po ramínkách, po nožičkách, po hlavičce, po ručičkách. Hrál si s nimi, hladil a chytal je a zase pouštěl. A oni zase k němu přilétali. A tak Ježíšek na hlad úplně zapomněl. Radostí jen se usmíval.

Šli dále; šli celý den a celý den a nemohli najíti cesty. Když si myslili, že budou museti zase pod širým nebem noclehovati, zaslechnou najednou