košné, ryze v duchu českém. Princ Junák — to je ten princ z českých pohádek — trpaslíci, šotkové jsou naši celým zjevem, nikoli šablonovitě okreslení nebo vypůjčení z německých vánočních »Bilderbuchů«. Od skvělého úboru princova výjevy slavnostní, průvody i výjevy trpasličí — vše tak hřeje teplem domácího původu. To jsou obrázky naše, roztomilé, procítěné, jež dodávají pěkné pohádce ještě zvláštní ceny a váhy.

Po letech bude zajímati, jak umělec, tak vzácného vkusu, jako A. Scheiner s pravým lidovým humorem znázornil hrdiny trpaslíky. Aspoň ukázky tu podáme. Na str. 129. rozběhlo se hejno trpaslíků v lýkovém šatě. Vylezli skulinou, kterou jim upravil trpaslík, vyobrazený na str. 131. Král Myška se sluhou a s potutelným pidimužíčkem Hráškem vyobrazeni na str. 130. Věrnými pomocníky a druhy prince Junáka, jehož vděčný havran vysvobodil z moci dračí (viz č. 11. na str. 132), byli mistr To-půrko, mečíř, s krejčířem Sušinou a jeho tovaryšem Vláskem (str. 131). Redaktor Českého Lidu vydal v Knihovně G. Lidu č. 1. studii • Skřítek v lidovém podání staročeském*, 1891, kdež sebral ze starých památek i z lidového podání asi vše, co osvětluje postavu skřítka staročeského v lidové tradici. Studie této použil se zdarem a doplnil novými a jinými povídačkami 'Dr. Václav Řezníček v sličné, skvostně vypravené knize »T a j e m n í přátelé, veselé povídačky o skřítcích*, v Praze, 1905. Roztomilé obrázky, vhodné do pásma líčení, nakreslil známý umělec K. Strof.

Při první pověsti (»Otec vlasti, císař a král Karel IV. skřítkem na-pomenut«) těžil Dr. Řezníček s úspěchem 'ze záznamu Karla IV. (ve vlastním životopise), jak ho škádlili skřítkové, chřestili a lomozili, házeli nádobami, jež zbyly po večerní pitce. Kněz Matěj vyložil králevici Karlovi, že to byli skřítkové. Motivu toho vykořistil Dr. Řezníček k nenucené mravokárné tendenci o nemírném pití a jeho následcích. Obrázek připojený na str. 133 s žertovnou náladou, znázorňuje, jak skřítek naslouchá výkladu králevice Karla o budoucích záměrech, pozoruje potutelně zároveň statné řepice (nádoby), naplňované vinným mokem. Z ostatních vyobrazení dobře vystihuje kresba na str. 129 čtveračivost skřítka, jenž pokouší a děsí Karla, kopaje, odrážeje nádoby.

Druhou »Povídačku starobylou, v níž rytíř Bohuslav ztracený zámek zpátky dostává*, založil Dr. Řezníček na tradici o řádění skřítků v zámku opočenském. Z rozmarného líčení propukává netajený účel, buditi v srdci mladistvých čtenářů lásku k vlasti, příkladem skřítků, chránících starý zámek rodině před vetřelcem cizincem. Vyobrazení na str. 129 znázorňuje utíkajícího skřítka Nezmiara.

Dokonalou znalostí tradice české o skřítcích a pohádek vůbec vyniká další stať »Co dědečkovi Vávrovi jeho babička o skřítcích vypravovala*. Tu podařilo se spisovateli výborně spojiti staré zkazky a pohádky v ladný, laškovný obrázek, co všechno tropívali skřítkové v domácnostech staročeských, jak o tom stařičký výměnkář, dědeček vyprávěl sousedům pod mohutným ořechem (viz vyobr. na str. 132) a skupinku rozdováděných skřítků na str. 129.