str. 138
Dr. Č. Zíbrt :
Staré slovenské koledy.
Z pozůstalosti Jiřího Ribaye zachovala se v bibliothece Musea království Českého malá knížečka, neúhledná, v prosté úpravě, »Koledy nové a radostné o narození Krista Pána, v nově složené a všem pobožným křesťanům k libosti na světlo vydané a nově vytištěné;< bez místa a bez roku. Skladba, zdá se, uměle byla upravena z prvků lidových, z koled slovenských, jejichž ohlas zaznívá zejména- z něžného, se-lankovitého rázu některých slok. Otiskujeme vzácnou knížečku v novém pravopise.
Bača. Tak jsem počal chutně sobě
spáti,
a počalo sa mi čosí zdáti,
že ptáci spívali, žežulky kukaly při salašu.
Vstaňže ty, Matyse, pohledni na ovce,
kde sa pasu.
Vstávajže ty, Kubo, pobízám já,
tak tia hlobnu kyjem, obudiav tia.
Daj mi pokoj, Jurko, dřime sa mi,
nedávno jsem přišel za ovcami.
Hlaď to, hlaď, počuvaje, obezdři sa,
čo tu za jasnost u salaša,
Haničku, s Petříčkem povstávajte,
haleuky, obušky si hledajte.
Utěkaj, utěkaj, cosi hyn je.
valíce světlého při Bethlemě. —
A kde je a kde je, ukaž mi to,
ať já se podivám také na to.
Poberem krpce na ramena,
poběhněme všickni do Bethlema,
čo tam za spěvy sa konajú,
až sa všudy hlasy rozlíhajú.
Mikulo, kde sú ovce, podívaj sa
a kde sa poděly ze salaša,
Kubíčku z' Matějem hledajte jich,
a tamhle v tom kůtě najdete jich.
A běž ty tam, Marku, do bučiny,
tam do tej zelenej ostružiny,
a snad se tam pasů naše ovce.
přižeň jich v rychlosti semka zase.
Na mú milů kusu, tam jich není,
ach, čož my ubozí si počnemy,
a snad jich nám vlci rozehnali,
po horách, po lesích rozebrali.
Na mů věrnu pravdu dokázal sem,
halenu i krpce potratil sem,
a již je včil zima bez haleny,
a z rána mráz bývá, krpců není.
Běž rychle, Jurašo, po dolině,
a jak by tam byly vrbině,
a já zas poběhnu tu pod kopec,
jak by nám zaběhly na vršovec.
Běhaj tam, běhaj tam za ovcama,
a kaďy a kady do Bethlema,
čo to ty ovečky znamenajou,
že ony k Bethlému pospichajou.
Jděte sem, ovečky, pod bučinu,
a kdež tam běžíte ku Bethlému,
ještě jste nikdy nedělaly,
abyste k Bethlému pospíchaly.
Anjel se zjevuje pastýřičkom,
radost oznamuje ovčařičkom:
Vstávejte, pastýře, spravujte se,
narodil se vám Pán, radujte se.
Pastýře vstávají, nemeškají,
kajdence, husličky sů štemuji.
Poďme, Valáškové, již čas máme,
malému děťátku my zahráme.
Zahraj. Kubo, s Jankem do hajduka,
může Mikeš s Mackem do obucha,
ať sobě obuchem zašermijem,
dolu kopcem k Bethlému poskakujem.
Daj, bačo, žinčiee, napijom sa,
naber, do župice opaša sa,
hopsá dolu kopcem ku Bethlému,
převrátím kozelka, na mú věru.
Naberem smetanky ze žinčicu,
a štyry syrečky ze skořícu,
budem obětovat tomu děťátku,
v jesličkách položenému nemluvňátku
|
|
